Nebojte se být kritičtí

Kritické myšlení, ač může evokovat spíše něco nepříznivého, by mělo být nedílnou součástí našeho života. Zjednodušeně lze říci, že jeho účelem je vytvořit si na věc vlastní názor, nepřejímat zažitá dogmata a používat svůj selský rozum. Kritické myšlení potřebujeme, ať už nám někdo z našich přátel říká nějakou „zaručenou pravdu“, ať píšeme nějaký text, čteme knihy, nebo sledujeme média.

Pokud kritické myšlení nepoužijeme a pošleme nějakou informaci bezmyšlenkovitě dále, může se nám například stát, že na sociálních sítích sdílíme nesmysl, popřípadě hoax a jiné poplašné zprávy, nebo použijeme nevhodné zdroje, na základě nichž dospějeme k chybným závěrům. Obě tyto situace nám ubírají na důvěryhodnosti, což určitě nechceme před komunitou našich přátel, kolegů či pedagogů dopustit. Snažme se tedy ke všem informacím přistupovat kriticky (rozuměj: hodnoťme je podle svého vlastního rozumu a znalostí) a ověřovat si je ideálně v několika různých zdrojích, kdy si můžeme názory odlišných autorů porovnat.

Když se zamyslíme nad využitím kritického myšlení v knihovnách, tak jej lze využívat a zlepšovat jej pomocí různých kurzů v knihovnách veřejných i akademických. Můžeme se zde soustředit na čtenářskou a mediální gramotnost, hodnotit kvalitu zdrojů, a rozvíjet tak kritické myšlení u dětí i studentů.

Na kritické myšlení se můžeme zaměřit již u dětí na základních školách, čemuž se věnuje například projekt Čtením a psaním ke kritickému myšlení (www.kritickemysleni.cz). Tento vzdělávací program nabízí nejrůznější tematické metody, materiály a kurzy pro učitele i jejich žáky.  Pro představu se podívejte na příklady metod, které lze k rozvoji kritického myšlení na školách použít:

  • volné psaní,
  • párová diskuze,
  • brainstorming, myšlenkové mapy,
  • klíčová slova,
  • pětilístek,
  • I.N.S.E.R.T.[1]

Tyto metody a tento projekt můžeme využívat také v knihovnách například při besedách s dětmi o daném tématu, kdy děti napíšou své dosavadní poznatky a pak si je vzájemně doplňují o znalosti ostatních, společně diskutují a porovnávají, co kdo ví. Knihovník zde působí jako mentor, který dětem dává volnost, ale zároveň debatu usměrňuje, aby se naplnil smysl a cíl programu. Takováto beseda děti baví mnohem více, protože pouze pasivně nenaslouchají, ale jsou aktivní a v interakci s ostatními.

Kritické myšlení je také jedním z předpokladů informační gramotnosti, na kterou se v knihovnách taktéž zaměřujeme. Využíváme jej na seminářích o vyhledávání relevantních zdrojů, psaní odborného textu, kreativních technikách myšlení a dalších tématech. Když se například se studenty bavíme konkrétně o tom, jak na internetu rozpoznat kvalitní a důvěryhodný text, díváme se společně na ukázky různých textů a říkáme si kritéria, která jeho kredibilitu zvyšují. Tato pravidla lze víceméně aplikovat na všechna veřejná sdělení. Zkuste si i vy sami při čtení nějakých článků na internetu zodpovědět následující otázky:

  • Je uveden autor textu?
  • Je daný autor odborníkem na danou oblast?
  • Nesleduje autor své soukromé zájmy na úkor objektivity textu?
  • Není text komerčně zaměřen?
  • Uvádí autor použité zdroje?
  • Je uvedeno datum vydání či aktualizace?
  • Je jazyk článku, vzhled stránky a použitá grafika odpovídající danému druhu textu a důvěryhodná?[2]

S kritickým myšlením však pracujeme také při čtení knih, respektive při prožívání jakéhokoliv fiktivního příběhu, kdy si vytváříme vlastní názory, konfrontujeme nastalé situace se svou vlastní osobností, cítíme různé emoce, souhlas i nesouhlas. Úžasné jsou v tomto RPG hry, kdy si hráč může v určitém příběhu a prostředí vyzkoušet, jak by se v dané situaci zachoval, protože zde má na výběr hned několik možných variant. Po vybrání té či oné varianty může rovnou vidět důsledky svého rozhodnutí, může se poučit nebo naopak utvrdit ve svém postoji. Pokud ho zajímá, jak by se vyvíjelo jeho jiné rozhodnutí, může se například na videích na Youtube podívat i na to. Takovéto hry jsou dle mého názory poučné a vedou k poznání a porozumění sebe sama.

U kritického myšlení nicméně vyvstávají i náročné filozofické otázky. Jak se v přemíře informací orientovat? Kterým zdrojům mohu věřit a kterým ne? Je vůbec možné dostat se k relevantním informacím nebo informační svět ovládají lobbisté? Co je fakt a co už konspirační teorie? Jak se naučit myslet kriticky a vědět, čemu lze věřit a čemu ne? Zkuste se na věci dívat s odstupem, porovnávat si různé autory a zdroje, diskutovat s lidmi, kterým věříte, někdy stačí vlastní rozum a intuice, nebo používejte nástroje, které vám mohou pomoci. Kupříkladu existuje portál Média pod lupou (www.mediapodlupou.cz), který je zaměřený na zvyšování mediální gramotnosti. Výuce mediální výchovy na školách se zase věnuje nově vzniklý projekt při Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě MU – Mediagram (www.mediagram.cz).

Ovšem trendy myšlení a ty „správné názory“ dnes udávají spíše sociální sítě nežli média, která pomalu ztrácejí svou moc, respektive musejí se transformovat do modernějších podob. Jsme pod různými vlivy, ať už rodiny, přátel, médií, módních trendů. Některé názory v komunitě lidí, s nimiž jsme v kontaktu, přijatelné jsou, o ty se pak i rádi dělíme. Spoustu, už ne tolik populárních názorů, si však raději necháváme pro sebe. Často se to ukazuje, když ve společnosti probíhají vášnivé debaty o politice, krizích a globálních problémech. Velkou roli při šíření nějakých názorů sehrávají totiž také emoce, pod jejichž tlakem jsme schopni vypustit nějakou nepodloženou informaci nebo se kvůli ní dokonce pohádat.

Samozřejmě se to, jak k věcem přistupujeme a jak je hodnotíme, odvíjí od našeho osobnostního endoceptu, který, ať už si to uvědomujeme, či ne, ovlivňuje také naši interpretaci různých skutečností. Při psaní odborných textů bychom se měli snažit o co největší objektivitu a neutralitu, avšak naši osobnost, která se v daném sdělení dozajista promítne, nikdy popřít nemůžeme.

Jana Rybářová

[1] O programu. Čtením a psaním ke kritickému myšlení [online]. 2001 [cit. 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/oprogramu.php

[2] MAZÁČOVÁ, Pavlína. Hodnocení zdrojů a informací. In: ČERNÝ, Michal. Kurz práce s informacemi [online]. 2012, s. 78-79[cit. 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/ceinve/kurz-prace-s-informacemi