ZPRÁVA PRVNÍ

Úterý, 22. 7. 08

Po dlouhých a dlouhých bojích na nejrůznějších frontách jest tu brněnské vlakové nádraží. Lenka (ta doktorka Gulová, vedoucí celého našeho projektu) udílí poslední rady, povzbuzuje (např. všichni se tam na vás moc těší), nabádá a podněcuje k co nejlepší práci. Vše je pozitivní, milé. Brno-Vídeň, Vídeň-Frankfurt, Franfurkt-Luanda. Vše podle plánu, krásně bez komplikací. Zatím můžeme říct, že jsme stoprocentní.

Středa, 23. 7. 08

Na letišti na nás čekají dva sympaťáci od Člověka v tísni a odváží nás přímo do Kuita autem, neboť letiště v Kuitu momentálně nefunguje. Zhruba v šest ráno vyjíždíme, dorážíme po čtvrté odpolední. Díky rychle se rozvíjející infrastruktuře (vbrzku zde vyrostou silnice, s nimiž se D1 vůbec nemůže srovnávat) se podařilo osm set kilometrovou vzdálenost zdolat v tak slušném čase. Cestou prohlížíme četné a především skvostné horské masivy, lesy baobabů, tradiční příbytky splácané z hlíny a klacků. Slibujeme si výlet…
Zatím bydlíme u People in Need (stále tentýž Člověk v tísni, do portugalštiny se to prostě výstižně přeložit nedá, má-li někdo nějaký seriózní návrh, sem s ním!). Přivítali nás Vladimír s Ivou, kteří i přes velké množství své vlastní práce jsou kdykoliv ochotni nám s čímkoliv pomoci. (Opravdu jsou báječní!)
Po večeři se poprvé setkáváme s dvěma bratry Marišty a pouštíme se do jednání o smlouvě týkající se stavby a fungování sociálně-pedagogického centra na jejich pozemku. Jednání je vstřícné a podnětné a vyvstává několik nových otázek, které je zapotřebí ještě promyslet a zkonzultovat. Proto si domlouváme další schůzku na příští den.

Čtvrtek, 24. 7. 08

Hlavním bodem dne je odpolední schůzka s Marišty. Předtím procházíme město, proměňujeme peníze, obhlížíme pozemek, kde se má centrum stavět, a poté celý velký areál Řádu Marištů, který tvoří škola, několik sportovišť, kanceláře aj. Nakonec ještě vyrážíme koupit sim kartu. Po dvouhodinovém marném putování od jednoho krámku k dalšímu jsme konečně úspěšní.
Při schůzce s Marišty se zodpovídají nevyjasněné body ze včerejška. Hned na to sepisujeme náš návrh smlouvy, který pak předáváme Marištům. Jejich vyjádření k naší verzi se však dozvíme až v pondělí, poněvadž někteří z bratrů jsou na několik dnů mimo Kuito.
Večer se letmo setkáváme s dalšími Čechy, představiteli projektu Zemědělské univerzity z Prahy. Den uzavíráme krátkou procházkou Kuitem. Město působí bezpečně, narážíme na samé milé lidi a nasáváme příjemnou atmosféru.

Pátek, 25. 7. 08

Zrána vyrážíme na místní trh, kde se dá sehnat všechno: od sušených ryb, přes hřebíky, až po záchodovou mísu. Nákupy završujeme v jediném super supermarketu Nossosuper, ve kterém jsou i registrované pokladny, klimatizace a jiné nepatřičnosti.
Po návratu se prvně a zatím jen krátce setkáváme s dr. Dumbou, provinčním ředitelem odboru školství. Oficiální schůzka se však odkládá až na pondělní ráno, protože se právě doléčuje z malárie.
Odpoledne jsme navštívili jedno z našich možných příštích bydlišť. Majitelé nás ohromili nájmem ve výši $ 700, což je asi trojnásobek naší představy. Pak se vrháme na naši úředničinu a čekáme, že nás zavezou na prohlídky dalších domů k pronájmu, jak bylo domluveno. Tak se nestalo. A po výpadku proudu dopisujeme náš první report téměř za úplné tmy. (Tma je tu již zhruba od šesti hodin.)