POSTAVENÍ ŽEN VE SPOLEČNOSTI ISLÁMSKÉ, EVROPSKÉ A ROMSKÉ

V dnešním civilizovaném světě se stále více můžeme setkávat s otázkou postavení žen ve společnosti. Každá země má svou kulturu a tradice, podle kterých se odvíjí postavení žen. Z historie se dozvídáme, že v dávných dobách byly ženy odsouzené do podřadného postavení a měla pouze minimum práv. Postupem času se ovšem společnost vyvíjela a v dnešní moderní době má žena své právoplatné postavení. Na druhou stranu ale můžeme pozorovat, že v některých zemích se stále žije podle zákonů, které jsou staré již dva tisíce let.

Ve své eseji bych se ráda nastínila svůj názor na postavení žen v různých kulturách a to v kultuře islámské, evropské a romské. U romské komunity jsem se zaměřila především na olašské Romky.

Postavení žen v islámu

Pozice žen v islámu je snad jedno nejdiskutovanějších témat dnešní doby. Názory na postavení žen v islámu jsou různé, neboť islám má své odpůrce i příznivce. Na stránkách www.pravdaoislamu.cz se můžeme setkat s názorem, že islám je velmi proti-ženský a zůstává hlavní překážkou ve zlepšení jejich postavení. Podle islámu je žena považována za bytost ve všech směrech méněcennou. Tento negativní pohled je bohužel božsky ustanoven v Koránu. Myslím si, že z pohledu západní společnosti je takové postavení nepřípustné, proto se mezinárodní organizace OSN a místní nevládní organizace, které se zabývají lidskými právy, snaží vyvíjet tlak na arabské státy, aby se zlepšil stav lidských práv všeobecně a zvlášť práv ženských.

Podívejme se na postavení muslimských žen ze strany příznivců islámu. Podle nich mají lidé zkreslené představy o muslimkách. Tvrdí, že islám zaručuje ženě množství práv, o kterých se ženám ne-muslimkám ani nesnilo. Ráda bych popsala některá práva, která podle příznivců islámu ženy mají. Např. žena před svatbou má právo na předmanželskou smlouvu, kde je přesně stanovena výše jejího věna a veškeré požadavky na manžela. Budoucí manžel má povinnost zajistit bydlení a zafinancovat svatbu. Muslimský manžel má povinnost svoji ženu a děti živit, šatit a starat se o jejich blaho a vzdělání. Přičemž manželka může pracovat a veškerý výdělek náleží jenom jí. Pokud z toho, co vydělá, něco dá do rodinného rozpočtu, je to chvályhodné, nikoliv však povinnost. Žena v islámu má povinnost starat se o děti, nikoliv dělat služku. Je ctností manželky, jestliže se stará o rodinu a manžela, ale není to její povinnost. Žena má právo vyžadovat pomocnici do domácnosti, pokud to finanční situace rodiny dovoluje.

Já osobně si myslím, že tyto informace jsou podávány příznivci islámu cíleně, aby ukázaly postavení islámských žen v lepším světle. Dle mého názoru jsou v islámských zemích zákony, které nesvědčí o tom, že by islám byl vůči ženám tak vstřícný, spravedlivý, nediskriminující a přívětivý. Ve spoustě islámských zemích se přísně dodržuje Korán.

Na stránkách www.republika.estranky.cz se můžeme podívat na některé zákony v Íránu. Ženy jsou tam prý Alláhem odměněny následovně.

Zde jsou některé z těchto zákonů:

• Hidžáb ( závoj) musí nosit každá žena, ať jí to líbí nebo ne. Neobléci si závoj může mít za následek přísný trest. Každá žena, která zavrhne nošení závoje je považována za toho, kdo se zřekl víry a trestem pro takového člověka je smrt.
• Žena je kamenována k smrti, když ji její manžel obviní z cizoložství. Žena může být ukamenována, přestože nebyl nalezen muž, který s ní cizoložil.
• Ženy jsou pole k plození dětí. Specifickou úlohou je v této společnosti vdát se a rodit děti.
• Manžel může na ženě vykonávat fyzické násilí. Dle náboženských vůdců by vdaná žena měla strpět jakékoli násilí a týrání, jimž jí trestá její muž, neboť ona je plně v jeho moci.
• Ženám je zakázáno studovat obory jako jsou strojírenství, zemědělství, archeologie, restaurování historických památek, umělecké řemeslo a mnoho dalších.
• Dočasný sňatek je zákonný. Muž může mít čtyři „stálé“ zákonné manželky a tolik „dočasných“ kolik si jen přeje.
• Věk kdy mohou být děvčata provdána byl snížen na 13 a poté na 9 let.
• Islámské ženy se nemohou provdat za cizince bez povolení ministerstva vnitra.
• Rozvod je nepopíratelným právem muže, s ženou se může rozvést bez jakéhokoliv předchozího upozornění.
• Vdaná žena bez svolení muže nemůže cestovat, pracovat, jít na vysokou školu ani navštěvovat své příbuzné a přátele.
• Vdané ženy nemohou cestovat do zahraničí bez písemného souhlasu manžela.

Po přečtení těchto zákonů mi běhá mráz po zádech. Ženy v těchto zemích nemají příliš velkou šanci uniknout tyranii náboženských vůdců. Pokud se manželovi postaví, budou ztrestány. Co se ovšem děje s tyrany, o tom Korán pomlčuje. Nechápu, jak někdo může prezentovat islám jako mírumilovný. Vůči ženám podle mě mírumilovný není.

Za uplynulých sto let se postavení žen v arabských zemích změnilo k lepšímu jen velmi málo. Ovšem nutno podotknout, že v některých islámských zemích jsou na tom ženy o trochu lépe než dřív. Takovým příkladem je Egypt. V Egyptě v roce 1956 dostaly ženy volební právo, vstoupily do politiky a prosadily např. zákaz ženské obřízky. Pak vše překazila válka s Izraelem v roce1967 a ženské hnutí ztratilo na síle i významu. Smutné je, že do dnešní doby je v mnoha zemích přijatelná vražda dívky či ženy kvůli záchraně rodinné cti.

Podle mě si není jednoduché představit, co to znamená být žena v islámské zemi. Mně ovšem jako evropskou ženu zaráží to, jak vnímají danou situaci tamní ženy. Hodně žen hrubé chování a přísné zákony považují za správné. Pro nás je takový způsob života absurdní, ale pro ně normální. Jsou od dětství vychovávány podle přísných zákonů Koránu, jsou přesvědčeny, že islámská pravidla slouží k ochraně jejich důstojnosti lépe než západní morálka.
Dle mého názoru postavení islámských žen se liší národ od národa. Myslím si, že i když bude přicházet tlak na islámské země, postavení žen se tam moc nezmění. Islám je v těchto zemích silně zakořeněn a má spoustu zastánců.

Postavení žen v Evropě

V Evropě mohou ženy dosáhnout vysokého postavení. Ženy se mohou svobodně rozhodovat, jít na školu, vybrat si jakékoliv zaměstnání. Ovšem i v Evropě se můžeme setkat s názorem, že s ženami není zacházeno podle práva a že muži jsou na tom lépe.

Podíváme-li se do historie, můžeme zjistit, že to ženy ani v Evropě neměly lehké. Ženy byly brány jako vykonavatelky manželových příkazů, manžel byl hlavou rodiny, byl oprávněn vést domácnost a dokonce zastupoval manželku na úřadech. Na konci 19. století začaly ženy usilovat o změny, chtěly získat volební právo, chtěly mít právo na vzdělání a majetek. U nás tyto snahy vyvrcholily uzákoněním rovných práv pro obě pohlaví po roce 1918.
V dnešní době jsou ženy velmi emancipované a dosahují velkých úspěchů, ale i tak se můžeme např. setkat s tím, že ženy mají nižší mzdu než muži, setkáváme se s nechutí zaměstnávat ženy s více dětmi, velmi obtížné postavení mají starší ženy. Dle mého názoru jsou v práci starší ženy zneužívány. Zaměstnavatelé moc dobře vědí, že žena před důchodem nechce přijít o práci a tak na ně nakládají hodně práce za málo peněz. Ženy v tomto věku ze strachu ze ztráty zaměstnání pak musí dělat práci, která je nebaví nebo jsou přemísťovány na jiná místa, kde být nechtějí.

Myslím si, že ženy se v dnešní době hodně trápí. V moderní evropské společnosti se žena snaží dosáhnout co nejvyššího postavení. Ženy opustily role vychovatelek a začaly se dle mého názoru emancipovat až moc. Nejsem proti tomu, aby žena studovala a rozvíjela se, ale jsem zásadně proti tomu, aby žena budovala svou kariéru na úkor dětí. Dnes se ženy bojí rodit děti, aby neomezily jejich svobodu. Myslím si, že jedna z příčin krize dnešní moderní společnosti je právě to, že ženy jsou více v práci než doma u svých dětí. Chápu, že dnes je velmi těžká doba a ženy se snaží pomoci svým mužům finančně zabezpečit rodinu, ale díky tomu je na ně vyvíjen stále větší tlak, který dle mého názoru nemusí zvládnout.

Podívejme se na den české ženy: žena ráno vstane a běží dát děti do školky a do školy, honem pak jde do práce z práce, utíká pro děti, pak na nákup nebo do kroužku, posléze rychle domů. Doma rychle uklidit, udělat s dětmi úlohy a pak přijde manžel z práce a musí se věnovat i jemu. Unavená žena pak nemá sílu už na svého manžela a začínají se odcizovat. A zde můžeme vidět i příčinu rozvodovosti a domácího násilí.
Podle mého názoru v Evropě mají ženy podle zákona stejná práva jako muži. Pokud je žena např. fyzicky napadena svým mužem, policie ho vykáže na určitou dobu z místa bydliště, žena se může rozvést bez souhlasu svého manžela. Myslím si, že i když si některé ženy v Evropě stěžují, ve srovnání s ženami v arabských zemích jsou na tom o hodně lépe.

Postavení romských žen

Ráda bych se teď zaměřila na romské ženy. I když žijeme v postmoderní společnosti, romská komunita dodržuje přísně stanovené zákony a pravidla. Pokud se podíváme hlouběji do této komunity, budeme docela překvapeni jejich přísností. Nejpřísněji dodržují zákony olašští Romové.
Olašští Romové jsou velmi uzavřená komunita, mají svou vlastní řeč a ostatní Romy moc neuznávají. Nejhorší zacházení s ženami spatřuji právě v této komunitě Romů. Tyto ženy si o svém osudu nemohou samy vůbec rozhodovat.

Zde jsou některé zákony olašských Romů:

• Žena si musí obstarat peníze na provoz domácnosti jakýmkoli způsobem, většinou je to krádežemi. Od útlého věku jsou k tomu vedeny, jako by to bylo něco naprosto normálního. Pokud dokáže přinést hodně peněz své rodině, musí potencionální nápadník zaplatit velmi mnoho peněz, aby takovou dívku získal.
• Muži si svou manželku mohou koupit po domluvě s jejími rodiči.
• Olašská Romka si nesmí vzít jiného Roma než olašského.
• Mladá olašská Romka nesmí hovořit s cizím chlapcem, to by bylo hodnoceno jako koketování. Na zábavy může chodit jen v doprovodu budoucího manžela nebo bratra.
• Ženy se musí zahalovat, musí nosit dlouhé sukně až po kotníky, nesmí se svléci na veřejnosti. Na oslavách sedí muži a ženy odděleně, aby se ženy nedívaly na jiné muže.

Dle mého názoru jsou ženy v této komunitě úplně uzavřeny. Nemohou se svobodně vůbec rozvíjet a žít si svůj život svobodně. Skoro většina olašských žen nemá vzdělání, neboť už od 12 let se dívka učí starat o rodinu, domácnost a sourozence. V 15 letech už většinou vstupují do rodinného života se svým vybraným partnerem. O budoucím partnerovi rozhoduje většinou rodina a ne dívka. Pokud by se zamilovala do někoho jiného než do Olacha (olašský Rom, pozn.), musela by podle mě utéct od své rodiny tak, aby ji nenašla. Z vlastní zkušenosti vím, že Olaši nedovolí svým synům a dcerám brát si tzv. rumungre. Někteří muži si dokáží prosadit ženy z jiné komunity, ale ty se pak musí přizpůsobit olašské komunitě. U žen jsem se s tím ale nesetkala.

Mám takový dojem, že ženy v této komunitě si vůbec neuvědomují svoji nesvobodu. Dle mého názoru je to proto, že spousta z nich nemá vůbec reálnou představu o světě. Myslím si, že většina těchto žen je spokojená se svým životem. Podle mě to bude ale tím, že žádný jiný způsob života neznají.

Myslím si, že islám přetrval právě díky své uzavřenosti a přísným zákonům, stejně tak to vidím i v této komunitě. Ženy v této komunitě žijí podle starých tradic, které jsou platné i dnes. Dle mého názoru, proměnit postavení těchto žen nebude v budoucnu vůbec snadné a nevím, jestli si vůbec olašské Romky dokáží prosadit nějaké změny a pochybuji o tom, že by aktivita vyšla od nich.

Závěr

U nás i v Evropě postupně dochází ke změnám a to zejména kvůli požadavkům Evropské unie, ale i přes všechny snahy se setkáváme s diskriminací žen a bohužel setkávat budeme. V naší společnosti jsou pořád zaryté určité stereotypy, které vedou k nerovnému postavení žen ve společnosti.
Ženy v arabských zemích mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu ke svobodě. Myslím si, že i kdyby na arabské země tlačil celý svět, tak bude velmi obtížné v těchto zemích práva žen změnit a pokud by se to podařilo, tak to moc velké změny nebudou. Změnit kulturu a tradice v některých zemích je skoro nemožné. Možná spousta lidí s některými věcmi nesouhlasí, ale nezbývá nám nic jiného, než tyto jiné národy respektovat a naučit se jim porozumět.
Na závěr bych dodala, že ženy to již v minulosti neměly snadné a podle mě to nemají snadné ani teď.

Elektronické zdroje:
www.pravdaoislamu.cz
www.republika.estranky.cz
http://romove.radio.cz/cz/clanek/18901