ROMSKÝ HOLOCAUST

Holocaust. Když se jenom vysloví toto slovo, tak většině lidí přejde mráz po zádech při představě utrpení miliónů nevinných lidí, žen a dětí trpících a umírajících v koncentračních táborech.

Celé toto utrpení se začalo rýsovat již 1. dubna 1933, kdy Hitler začal s omezováním Židů vyhlášením celonárodního bojkotu židovských obchodů. 7. dubna zákon o státní službě dovolil propouštění Židů z míst ve státní službě, týkalo se to rovněž učitelů, notářů a příslušníků dalších polostátních a veřejných služeb.

První koncentrační tábory existují již od roku 1933, kam jsou transportováni zatím odpůrci nacismu – a především představitelé katolické církve.
V září 1935 německá vláda vyhlásila norimberské zákony. Tyto nelidské zákony zlegalizovaly pronásledování Židů. Židovští Němci byli zbaveni všech občanských práv. Museli odevzdat většinu svého majetku. Spousta Židů již přestává věřit ve svou budoucnost v tomto nacistickém státě a dávají se na útěk do zahraničí. Na rozkaz Reinharda Heyndricha, hlavy nacistické tajné služby, musí od 6. září 1941 všichni Židé starší šesti let na Němci okupovaném území nosit Davidovu hvězdu. Toto je již předzvěst holocaustu.

Na konferenci v Berlíně 20. ledna 1942 Heyndrich přednesl Hitlerův plán na tzv. Konečné řešení židovské otázky, tj. Transport evropských Židů do vyhlazovacích koncentračních táborů. Avšak zahraničí, ba dokonce ani němečtí obyvatelé, neměli ani ponětí, jak toto konečné řešení židovské otázky chce vedení Německa řešit. V létě 1941 se začíná budovat komplex koncentračních táborů k vyhlazení evropských Židů v okolí Osvětimi. Němci začínají plnit svůj hrůzný plán a několik miliónů lidí umírá hladem, vyčerpáním, ale nejčastěji však v plynových komorách, protože popravčí čety jsou příliš pomalé pro masové vyvražďování.

Za nejhorší koncentrační tábor je považována Osvětim, kde zahynulo více než 1.350.000 lidí. Největší a nejstrašnější židovská ghetta stála na území Polska. Na našem území to byl např. Terezín.V koncentračních táborech padlo kolem šesti miliónů lidí z nejrůznějších evropských zemí, nejvíce z Polska, Sovětského Svazu, Slovenska,Česka, Maďarska, Rumunska a Německa. Přesný počet se nikdy nepodařilo zjistit.

29. srpna 1944 Sověti a polští komunisté společně oznamují, že nalezli důkazy o tom, že Němci zavraždili jeden a půl milionu lidí v koncentračním táboře v Mejdanku. Je to první z řady úděsných nálezů. 13. dubna 1945 britské a později americké jednotky osvobodily Belsen a Buchenwald, hrůza nacistických zvěrstev začíná vycházet plně najevo.

Já sama si pamatuji, jak mi babička a děda vyprávěli o tom, co za války zažili. Bydleli na Slovensku na malé vesnici, kde bylo pár domků, byli mladý manželský pár a měli dvě děti ve věku dva roky a miminko. V noci přijeli do vesnice Němci a začali křičet, ať všichni vyjdou na ulici, babička sama s dětma bosky v kruté zimě utíkala přes lesy několik kilometrů do vesnice, kde bydleli její rodiče. Když jsem se jako dítě ptala a co se stalo s těmi lidmi, kdo neutekl, odpověď jsem nedostala. Dnes jako dospělá vím, proč ty lidi tam umřeli, byli zavraždění a mně to jako dítěti nechtěli říct a možná na to chtěli zapomenout i oni. Strašné vzpomínky je pronásledovaly celý život, pamatuji si, jak babička říkala, tohle jsem jak živ neviděla a pro nás to byl úplně primitivní věc, například když jsme se nahrávali na kameru. Vytrpěli si své za války, ale pak už svůj život prožili podle mě pěkně. Vychovali své děti, i vnoučata a všichni na ně z úctou a ze slzami v očích vzpomínáme.

Právě holocaustem se 2. světová válka odlišuje od všech ostatních válek v historii lidstva. Milióny lidí, žen a dětí zbůhdarma umírali rukama zmanipulovaných a zfanatizovaných nacistů, především je nepochopitelné, proč Židy vyhlazovali, když jim Židé nic neudělali. Bylo to s největší pravděpodobností způsobeno tím, že nacisté byli rasisti, a my bychom měli udělat vše pro to, aby se nepropagoval rasismus, a aby se již holocaust nikdy neopakoval.