Trochu mého života na papíře
V říjnu 2005 jsem nastoupila na Pedagogickou fakultu na obor asistent pedagoga. Podmínkou bylo také si zkusit 40 hodin výuky na ZŠ dle svého výběru. Role asistenta pedagoga se mi velice líbila. Sešla jsem se s mnoha pedagogy. Další podmínkou ke studiu je napsat seminární práci, z toho jsem zděšená. Nejsem zdatný písař, přijde mi docela těžké, vymluvit se na papír. Zjišťuji, že není moc věcí, se kterými bych uměla složit práci k závěrečné zkoušce. Budu se moc snažit, abych složila něco srozumitelného a zajímavého.
Jmenuji se Jana, je mi čerstvých 30 let,měřím X cm a vážím X kg. Vzdělání mám jen na odborném učilišti. Obor prodavač potravin jsem studovala 3 roky. V této době jsem již 9 let vdaná. Manžela mám dobrého, je velice pracovitý a toho si cením. Má velkou snahu se o nás postarat. Mám krásné dítě. Je to chlapec, narodil se v roce 1999, je mu 7 let. V září půjde do školy. Teď momentálně je ve školce v přírodě.
Teď chci popsat nejkrásnější den v mém životě. Bylo to narození mého syna. Když jsem ho poprvé spatřila, věděla jsem, že to bude můj miláček. Měl krásná očička, ručičky a sladké tělíčko. Od prvních dnů byl moc zvědavý, pořád otvíral pusinku. Jako správná matka jsem začala kojit a vydrželo mi to dva roky. Po půl roce začalo první žvatlání a zvedání. Pomalu jsem musela vše uklízet z jeho dosahu. Čas rychle běžel, začal chodit, jezdit na koloběžce, pak přišla jízda na kole, bruslích a teď je nejoblíbenější skateboard.
Tento rok jsem podnikla se synem i první větší dovolenou. Letěli jsme na Kanárské ostrovy, chtěla jsem vidět kus světa, bylo to nádherné. Syn by chtěl ještě jednou na dovolenou, ale budeme se muset pomalu začít chystat na školu. V září nastupuje na ZŠ v ulici X. s Daltonovým studiem. Tímto zlomem začne kapitola dalšího zkoumání života mého syna. Bude to zkouška, jak se bude učit a soustředit na školu.
Když tak přemýšlím, za mých školních let nebyla výuka nic moc. Škola probíhala trošku nudně. V dnešní době mají děti větší možnosti. Vše začalo s převratem republiky v roce 1989. Hodně věcí se změnilo a uvolnila se výuka. Největší rozruch způsobily počítače a internet. Já jsem se s počítačem poprvé setkala na konci 3. ročníku SOU obchodní. Do dnešního dne mi to moc nejde. Já se budu snažit vše doučit se svým synem.
Dnes zjišťuji, že dalším důležitým vodítkem v životě jsou rodiče a sourozenci. Moje maminka se jmenuje X.,je jí x let, na stáří onemocněla cukrovkou a vysokým tlakem. Tatínek se jmenuje x,je mu x let, je velmi nemocný tou nejzákeřnější chorobou. Mám sestru x, x let a bratra x, x let. Vždy jsem měla ráda své rodiče a ctila je. Největší šok pro mě bylo, když jsem zjistila, že tatínek je na tom velice špatně. Zastavil se mi celý svět. Nebýt mého muže a syna, tak bych se určitě zhroutila. Teď se to se mnou táhne dál, nemůžu se soustředit a cítím v srdci velký smutek. Na smrt se špatně čeká, když člověk ví, že může přijít kdykoliv. Další špatný den byl, když mi navždy odešla synova chůva. Byla už nemocná a stará. Docela jsem se z toho vzpamatovala. Prožila krásných 83 let. Věděla, že ji máme moc rádi. Život musí jít dál i při ztrátě blízké osoby. Každá smrt přináší nový život, je to životní rovnováha na světě.
Z toho, co mám napsané, nejsem ani trošku smutná, jsem ráda, že to mohu někomu sdělit.
Zítra se mi vrací syn ze školy v přírodě, mám velkou chuť a radost ze života. Moc se na něj těším. Budou to dlouhé hodiny vyprávění a probírání zážitků. Chci, aby měl také krásné vzpomínky na dětství, jaké mám i já. Musím ho dobře připravit na život.
Pomalu zakončím své povídání. Další věc, co mě čeká, je snad zdárné zakončení studia asistenta. Musím se na to připravit, abych neudělala ostudu.
DENÍK PRAXE
Role asistenta pedagoga se mi velice zamlouvala. Sešla jsem se s mnoha pedagogy a měla možnost sledovat jejich práci s dětmi. Učitelé musí být v mnoha situacích velmi trpěliví a snaživí, protože s dětmi na 1. stupni se musí velice pomalu, aby získaly dobré návyky, které jsou základem k učení a přípravě na výuku. Nejdůležitější je vybrat správnou formu učení a dodat zábavné zaujetí dětí.
Moje praxe se konala na ZŠ na ulici X. Ve třídách od první do čtvrté. Byly tu převážně romské děti. Učitelé se snaží dětem vštípit heslo „Škola základ života.“ Větší procento romských dětí vytváří někdy velké neshody. Rodiče se jen zřídka zapojují. Pedagogové si tu umějí poradit. Děti je tu mají rády. Poslouchají společně romskou hudbu a tancují. Na ZŠ X. mají děti dobře vybavené třídy. Jsou tu pro ně hračky, počítače, zábavné hry. Také se mohou účastnit kroužků vaření, počítačových programů, tančit a zpívat. Je tu infocentrum s počítači a přístupem k internetu. Konají se tu i sportovní turnaje.
Mé nejhorší 4 hodiny náslechů se konaly na ZŠ Y. Třídy připomínají 50. léta. Problém je nejvíce v dětech, vybavení ničí a ničeho si neváží. Paní učitelka v jedné třídě byla moc příjemná. Uměla s nimi najít společnou řeč. Děti se po pár minutách zapojily a mohla začít hodina literatury.
Zaměstnání asistenta pedagoga se mi bude moc líbit, chci si dodělat vzdělání. Musím si hodně věcí zopakovat, abych byla dětem správným příkladem a poradcem. Děti mám ráda, ať jsou jakékoliv národnosti či barvy. Mají spoustu energie, chuť žít, tančit a zpívat.