MŮJ VZTAH K MENŠINÁM

Moje seminární práce je zaměřena na romskou menšinu. A to proto, že už měsíc ležím v nemocnici a setkala jsem se tu s velkým množstvím lidí a vyslechla jsem si spoustu zajímavých osudů. Nyní sdílím pokoj s Romkou. Jmenuje se Jana a je jí 20 let má Crohnovu chorobu a je ve 4 měsíci těhotenství. Je to mladá sympatická dívka. A kdyby neměla tmavší kůži tak ani nevím, že je Romka. Na vizitě od lékařů bych čekala více taktu a etiky. Při jedné vizitě ji lékařka velmi netaktně řekla, že není zodpovědná, když při této chorobě otěhotní. Myslím si, že kdyby byla bílá tak ji taktně vysvětli pro a proti a nechá ji volbu rozhodnutí.
Zeptala jsem se jí, jestli ji nebude vadit odpovědět na pár otázek a souhlasila.

Základní údaje o Janě:

Bydlí na Křenové ulici v Brně u babičky, poblíž bydlí její matka s otcem a sestrami. Jana studovala obchodní akademii, ale kvůli nemoci ji nemohla dostudovat. Zúčastnila se super star, kde se dostala do poslední osmdesátky. A se sestrou byla také v x-factoru. Tam se dostaly až do posledních 35. Nepostoupily z toho důvodu, že neumí anglicky a to bylo podmínkou. Byla u ní diagnostikována Crohnova choroba. Je to zánětlivé onemocnění tenkého i tlustého střeva. Pacient trpí průjmy, některé potraviny mu vyloženě nedělají dobře, může se vyskytovat i zvracení a to v tom lepším případě. V horším případě hrozí zúžení střeva čili neprůchodnost a pacient je odkázán na enterální výživu, která je ve většině případů podávaná sondou zavedenou buď do žaludku, nebo do tenkého střeva je to velmi nepříjemná záležitost. A v nejhorším případě je nutné přistoupit k operaci, kdy je kus postiženého střeva odstraněn a s tím souvisí i zavedení vývodu. Konec tlustého střeva se vyvede k břišní stěně. Této chorobě nelze předejít a ani ji není možné vyléčit. Jsou prostě horší a lepší období. Někdo může mít Crohnovu chorobu a ani nemusí vědět, že ji má. Když o tom tak uvažuji tak lidé s Crohnovou chorobou jsou vlastně taky taková menšina. Málo kdo si umí představit jak je tato nemoc nepříjemná a jaké problémy s ní souvisí. Ale zpět k Janě, Crohn ji byl diagnostikován před měsícem tudíž ve třetím měsíci těhotenství. Její lékař ji poslal do nemocnice, protože si nebyl jist s další medikaci v průběhu těhotenství. Jana se o dítě dlouho snažila, a když se ji to podařilo, tak odmítá dát dítě pryč. Přístup lékařky mi připadal nepřípustný. Jana po její vulgární přednášce plakala a nebyla k utěšení. Věděla, že dítě dát pryč nechce, ale zároveň měla strach, že dítě může být ve zdravotním ohrožení. Ale nikdo ji nevysvětlil v jakém. Za Janou každý den dochází její velká rodina a její přítel, který by ji na rukou nosil. Její maminka s babičkou ji vždy navaří a poklidí a nejradši by udělali vše, co by ji na očích viděli. Jsou velmi slušní vždy když přijdou, jde z nich cítit velká láska.

Nejdřív jsem se Jany zeptala, jak ji mám oslovovat jestli Romko a nebo Cigánko. Vysvětlila mi, že když jim gadžo (Čech, člověk bílé rasy) řekne cigáne tak je to urážlivé ale mezi sebou se normálně nazývají cigány. Ptala jsem se, zda umí i romsky protože její čeština je ukázková. Odpověděla mi že, romsky rozumí, ale nemluví. Že ji máma vychovala tak aby mluvila česky. Ale je spousta rodin, které na děti mluví jen romsky a česky se děti učí až ve škole. Jana chodila na Základní školu Křídlovická, byla jediná Romka ve třídě. Byla jsem zvědavá, jestli měla nějaké problémy s učiteli nebo spolužáky. Odpověděla, že ne. Učila se celkem dobře a kamarádů ve třídě měla spousty.

Narazili jsme na to z jakého rodu je a přišla řeč na Olašské Romy. Povídala, že olachů se bojí i Romové . Olaši se vyznačuji přemírou zlata, tesilkami, ženy nosí sukně a kožichy. Olaši jsou komunita sami pro sebe. Nikoho mezi sebe nepustí ani ,,normální´ Romy. Žení se a vdávají taky jen mezi sebou. Tito Romové nestojí o práci a dělají jen špatné světlo na ostatní Romy. Olaši pobírají sociální dávky, žena krade v malém peněženky, batohy, kabelky , oblečení v obchodech. Jejich muži kradou ve velkém, mafiánské intriky a hlavně drogy. Na otázku, zda chodí na Cejl, odpověděla, že tam se necítí bezpečně. Olaši zmlátí jak roma tak gádžu .

Přijde mi, že Jana má stejný strach z Romů jako já. Chtěla jsem vědět zda její kamarádi byli spíš romové nebo gadži. Odpověděla mi, že má většinu přátel bílých a je mezi nimi jen pár Romů. Měla, vždy jen pár kamarádek odmítala se začlenit do nějaké party. I její rodiče mají spoustu kamarádů mezi bílými. Zajímalo mě jestli někdy chodila s gadžou a jak Romové berou bíle jako partnery. Jana měla jen jednoho bílého partnera ,ale protože nechápal její kulturu a choval se k ní povýšeně, tak od něj odešla. Romové chtějí bílou dívku jen na chvilku a pro život si vyberou Romku. Bílou holku chtějí mít jen proto, aby se tím mohli chlubit kamarádům. Zato Romky bílými chlapci opovrhuji.

Jana měla jen dva vážné vztahy. První kluk byl Rom a jeho otec měl velký vliv a hodně peněz. Jana chvíli u nich bydlela, ale je z chudé rodiny. Nikdy nebyla, zvykla utrácet za hlouposti. A to zase její přítel utrácel za všechno a bylo mu úplně jedno, kde se ty peníze vzaly a jestli budou i zítra. Myslel si, že si Janu může koupit a že je jeho majetek. Dlouho ji bil, jenže Jana ho milovala a nikomu nic neřekla. Až po roku usoudila, že tohle láska není a utekla zpět domů.

Nyní má přítele taky Roma. Bydlí s Janou u babičky. Je moc hodný a slušný. Chodí do práce, jako zedník. Jana je s ním spokojená jen ji mrzí, že si vše dost přibarvuje. Chce, aby Jana na něj byla hrdá. Ona ví proč to dělá, ale nelíbí se jí to. Vzala ho do rodiny ukázala mu jak tráví Vánoce , že každý dá každému dárek i to že každý kdo k nim přijde dostane najíst napít co hrdlo ráčí. I jejich tradici. Sypou čočku všude pod talíř k prahu dveřím a to proto, aby měli hodně peněz. Celé svátky tráví ve velkém rodinném kruhu a to i Silvestr.

Zajímalo mě i to jestli měli někdy problém sehnat podnájem. Jana se hned rozpovídala jak hledali byt ona, babička a děda. Volala na inzerát a vše vypadalo velmi nadějně, ale jen do té doby než přišli na prohlídku bytu. Pronajímatel, jen co je viděl tak jim oznámil , že přišli pozdě. Byt už prý pronajal. A Jana hned navázala s další životní zkušeností. Jak si hledala práci. Chtěla dělat servírku, ale vždy když přišla na pohovor tak ji řekli, že už někoho mají. Práci dostala jen v Tescu a v Mc donaldu.

Vyprávěla mi spoustu příběhu ze života. Napíši jen útržkovitě informace, které mi sdělila.

Žena když je těhotná nemůže do kostela, nesmi na koupaliště, neměla by ukazovat bříško a výstřihy na návštěvě rodiny znamenají hanbu.

Narozeniny nebo křest dítěte je vždy velkou oslavou. Slaví ho celá široká rodina. Je to finančně velmi nákladné.

Bydleli nad hospodou, kde se scházeli skinheadi. Jednou jim hodili zápalnou láhev do okna, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Chtěli pomoct od policie, ale ti se k nim obrátili zády, že si to mají vyřešit mezi sebou. Museli se odstěhovat.

Strejda je podnikatel a zaměstnává velkou část rodiny.

Babička je hlava rodiny. U většiny Romů má hlavní slovo žena.

Není zvykem, aby muži dělali domácí práce.

Jak to že mladší sestra má dřív dítě než ty? Na to se ptala celá Janina rodina. Jana je nejstarší. Těhotenství její mladší sestry bylo ostudou Jany.

Tohle vše byla výpověď Jany.

Musím se přiznat, že když k nám Jana přišla na pokoj, tak všechny cenné věci jsem si zamkla do skřínky a ani mi nebylo moc příjemné, když na pokoj přišlo šest Janiných příbuzných najednou. Ale po čase jsem poznala, že se není čeho bát a Janina rodina byla moc fajn. Vždy bylo o čem povídat. Byla jsem po operačním zákroku a vše pro mě bylo velmi namáhavé. Jana ačkoliv mě vůbec neznala mi pomohla ze vším s čím jsem potřebovala. Aniž bych ji o to požádala. Byla to velmi upřímná dívka, která je velmi mladá na to čím teď prochází. Osobně si myslím, že kdyby byla bílá měla by asi větší šanci uspět v tomhle světě. A určitě by se setkala s menším příkořím než teď. Ale zase by přišla o své kořeny za které se určitě nemusí stydět. Její krása, temperament, houževnatost její zpěv a láska její velké rodiny, by ji kterýkoliv gadžo mohl závidět.

Mám i jiné zkušenosti s Romy. Bydlela jsem dva roky na Kolišti v pavlačovém domě, kde jsme my byli jediní bílí. První překvapení bylo, když jsme se přistěhovali a vybalili, tak k nám přišlo tolik Romů na prohlídku, že by se nevešli ani do dvou činžovních domů. Nikdy jsme s nimi neměli problém, jen jednou. Když soused bil ženu tak moc, že jsme to nevydrželi a zavolali policii. A to jsme neměli dělat, protože soused moc dobře věděl, kdo je na něj zavolal. Ale nic nám neudělal, jen nám nadával. Ale největší paradox se mi tam stal, když nás uprostřed noci vykradl skinhead. Probudila jsem se a u mé postele stál holohlavý kluk s kanadami na nohách a bral mi můj batoh. A potom mějte strach z Romů když vás stejně okrade bílý.

Tím jsem dospěla k tomu, že nám může být stejně jedno mít nějaké předsudky a strach vůči Romům, když stejně vám může ublížit i bílý.