DOUČOVÁNÍ RADKA, 9. třída

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna.

Jmenuji se Simona Langerová a chodím do prvního ročníku oboru sociální pedagogika a volný čas na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Tento předmět jsem si zvolila, protože si myslím, že je to velice dobrá zkušenost, která se mi může kdykoliv hodit. Při rozhodování které dítě si vyberu na doučování jsem vybírala také podle toho, jaký předmět mi na základní škole šel více a který méně. Také jsem si řekla, že bych chtěla raději dítě maximálně do 6. třídy, kde vím, že učivo je jednoduché a jsem schopna jej dobře vysvětlit a doučit. Po rozhodování jsem si vybrala Radka, který měl být podle údajů, které byly poslány emailem žákem 5. třídy a chtěl pomoc s předměty matematika český jazyk.

První den, když jsem měla jít do rodiny, jsem měla sraz s paní Olgou před jejich domem. Z venku dům vypadal škaredě a popravdě jsem měla strach z toho, kam jdu. Naštěstí se nic špatného nekonalo a přišla jsou do útulného bytečku, ve kterém žila velmi příjemná a milá romská rodinka. Po bytě běhalo cca 3-leté dítě, které se mě zpočátku bálo ale po čase, když jsem jí občas přinesla nějaký bonbón, strach opadl. Mým velkým překvapením bylo, že když jsem přišla první den do rodiny, bylo mi řečeno, že Radek je žákem 9. třídy a že chce pomoc s přípravou na přijímací zkoušky na střední školu do Holešova. Domluvili jsem se, že mi Radek bude tykat a tykání mi nabídla také jeho maminka Alice. Otce jsem v rodině nikdy neviděla, proto jsem se snažila i při používání příkladů vyhnout spojení „mamka s taťkou“, protože jsem nevěděla, jestli s nimi žije nebo ne. Také jsem se bála, zda o doučování stojí více Radek nebo byla všechna iniciativa na doučování pouze ze strany maminky. Když jsem se zeptala, jak na doučovaní přišli, udivilo mě, že o doučování si řekl samotný Radek, který velmi stál o to, dostat se na pro něj tak vytouženou školu.

Domluvili jsme se, že Radka budu doučovat 2x týdně a to vždy na cca 1 hodinu. A to vždy v pondělí a ve středu. Několikrát nám „hodina“ odpadla, tak jsme nahrazovali například v pátek, nebo jsme některou jinou hodinu protáhli na 2 hodiny.

Jelikož jsem byla seznámena s tím, že budu doučovat žáka 9. třídy až v den prvního setkání, neměla jsem nachystané žádné materiály, které bych měla s Radkem procházet. Naštěstí Radkova maminka Alice měla nějaké materiály k přijímacím zkouškám vytisknuté.

Jak už jsem ale řekla, nepočítala jsem se starším dítětem a tak mě první den Radek několikrát „napálil“, že něco nevím nebo si nejsem jistá. Naštěstí tyto nedostatky dobře pochopil. Když jsme dokončili testy, začala jsem si s Radkem povídat, abych se o něm dozvěděla něco víc. Zjistila jsem, že hraje závodně fotbal – důvod několika zrušení hodin a na jakou školu si dal přihlášky. Řekl mi, že nejvíc by se chtěl dostat na střední školu do Holešova, protože by jednou chtěl být policista. To se ovšem nelíbilo mamince, protože chtěla mít Radka doma a ne, aby byl na internátu. Dále si podal přihlášku na hotelovou školu Charbulova – obor kuchař a číšník, a na učiliště Jílova – Truhlář. Dále jsem se ptala, jaké má ve škole známky. Řekl mi že „dobrý“ a když jsem se ho ptala, co to znamená, řekl, že na vysvědčení má většinou 2 a někdy 3.

Na další setkání jsem si přichystala materiály, které jsem hledala převážně na internetu. Dohledala jsem informace, které jsem minule nevěděla a Radkovi řekla správné odpovědi. K dalším setkáním jsem vždy měla přichystány správné odpovědi a vysvětlení, proč to nemůže být žádná jiná odpověď.

Radek mi vždy řekl, co by chtěl příště procvičit. Nejvíce jsme procvičovali všeobecný rozhled – zeměpis, dějepis, přírodopis a fyzika. Naopak nejméně český jazyk mluvnici.

Párkrát mi Radek přinesl, že má domácí úkol nebo že zítra píše test a že by s ním chtěl pomoct. Někdy jsem nevěděla, takže jsem měla domácí úkol spíše já. Proto jsem mu řekla, že pokud bude psát test, ať mi maminka zavolá, že se na to doma podívám a potom že mu to budu vysvětlovat, ať mu neříkám něco, co není pravda. Bohužel pro něj, tak ale nečinil a vždycky jsem přišla a on přede mne položil sešit nebo učebnici a já mu měla vysvětlovat něco, co jsem mnohdy 4 – 5 let nedělala a nijak neprocvičovala.

Po čase jsem už nevěděla, z jakých stránek mám stahovat, tak jsem koupila knížku, kterou jsem Radkovi s tím, že na prvním stranách jsou napsány nějaké dobré rady, jak se připravovat na přijímací zkoušky.

I když jsem procházeli často ty stejné věci, přišlo mi, že Radek není schopný zapamatovat si základní věci jako například kdo napsal Kytici, kdo Máj a že Neruda napsal Povídky Malostranské a ne Dobrého Vojáka Švejka. Bohužel takové věci jsou o tom, si to zapamatovat. To mu člověk nemá jak vysvětlit. Naopak, když měl problém s češtinou, vysvětlila jsem mu to „po lopatě“ a on sám mi řekl, že to chápe mnohem líp než od paní učitelky ve škole. Bylo vidět, že ve škole tomu moc nerozumí. V diktátu měl cca 20 chyb a to to byl diktát pro 6. třídu.

Samotné doučování si myslím, že jsme zvládali vcelku dobře. Radek měl pochopení pro moje občasné výpadky paměti a bral to s legrací. Největší radost mu dělalo, když mě mohl sám opravitJ.

Jelikož jsem Radka doučovala pouze do přijímacích zkoušek, které se konaly 24. 4. 2010 dále jsem se s Radkem neviděla. Bohužel mi Alice nebrala telefon a na sms, jestli se Radek na školu dostal nebo ne mi neodpověděla. Mrzí mě to….