POSTAVENÍ MUSLIMSKÝCH ŽEN A GAYŮ VE SPOLEČNOSTI
Téma, nad kterým jsem velmi dlouho přemýšlel, jsem si vybral, protože mám velmi blízký vztah k muslimské a hlavně arabské kultuře. Protože každý národ, a v prvé řadě muslimský, je odlišný, a proto bych chtěl psát o arabsko-muslimském světě, protože se nejvíc o něj zajímám. Arabové jsou pro nás velmi zajímavým objektem i přesto, že většina z nás jsou vůči nim xenofobní. Říká se o nich, že jsou zaměřeni jenom na terorismus, muži si neumějí vážit žen a považují je jen jako matky, které by se měly starat o děti a o rodinu. A mohl bych tady psát donekonečna, ale dle mého názoru celá věc tkví z důvodu nechtít se dozvědět o nich víc. Samy školy nepodporují multikulturní výchovu, kde by se děti dozvěděly více o menšinách, s kterými tady žijeme. Když se zeptáte dvanáctiletého dítěte, co ví o Vietnamcích, většinou odpoví, že „berou“ Čechům práci. Ale to je všechno. Všude v novinách se jen dočítáme, jak nám roste vzdělanost, ale fakt je ten, že ani já osobně nevím o této národnosti skoro vůbec nic. A já se divím proč, když od mé útlého dětství vietnamská skupina u nás pobývá velmi dlouho. To podobné je i s Araby. I oni přišli na naše území a žijí tady velmi dlouho. Spousta z nich tady založila rodiny a adaptovali se do společnosti. Většinová společnost například nechápe, proč naše česká dívka, která se provdá za Araba, nosí „čádor“ (pokrývka hlavy).
Ale co velmi chválím na většinové společnosti je zvyšující se tolerance k homosexualitě a lidem takto postiženým. Je nutné vědět, že si nikdo nemůže vybrat svojí orientaci. A i když už je dlouho známo, že homosexualita není nemoc, ale s tím se člověk rodí, je mnoho kultur, které toto tvrzení odmítá a nechtějí si ho připustit.
Tohle se týká hlavně muslimských Arabů. Měl jsem velmi mnoho možností se seznámit s muslimsko-arabskými gayi, kteří žijí v utajení. Jsou obvykle ženatí a i oni ve chvíli, kdy jsou například po sexuálním aktu s mužem, jsou přesvědčeni, že udělali špatnou věc, ale zároveň si uvědomují, že bez mužské náklonnosti nemohou existovat. Hovořil jsem s jedním známým (oslovujme ho např. Jirka), který zažil vztah s Arabem (říkejme mu Omar). Získal jsem tak velmi zajímavou výpověď na toto téma. Jirka je mladý student, s Omarem se seznámil na velmi neutrálním místě. Dali se spolu do konverzace a mezi nimi „chtě nechtě“ přelétla jiskra. Omarovi je 45 let, má malého syna a manželku, s kterou doposavad měli velmi hezký a harmonický vztah. Do té doby Omar neměl sebemenší pomyšlení na muže jiné než ryze kamarádské. Pro Jirku to bylo také něco nového. Prošel si nějakými vztahy, ale tohle bylo něco ojedinělého. Jirka je přirozeně submisivní a Omar naopak dominantní. Jenže občas byly chvíle, kdy si Omar začal připouštět, že dělá něco špatného. Měl prý sny, že je v pekle a že se přímo Satan ptal: “Proč to děláš?“.., takže se na chvíli Omar odmlčel, že už spolu musí skončit nebo zůstat jen přáteli.
Pak jsem měl možnost jet na výlet do Vídně, kde jsem se seznámil s místními arabskými gayi. Ti už byli volnější při komunikaci a byli docela hodně ovlivněni volností a přístupnosti k homosexualitě, i když by taky nevystoupili a zcela veřejně by se hlásili k homosexualitě před arabskou komunitou. Ale většinou žijí z rakouskými a jinými evropskými muži.
Stále mi nejde do hlavy, a to hlavně u věřících zemí, jednou zemí je např. katolické Polsko a Itálie, že když už konečně věda dokázala, že homosexuálně zaměření lidé nemohou za to, jací jsou, stále ty země odmítají připustit tento fakt.
Někdy mám dojem, že muslimská společnost a převážně muži mají svou pravdu a jednají tak trochu, jak se jím to v dané chvíli hodí. To se týká i postavení žen ve společnosti. Dlouho neexistovalo, že by se muslimská žena chtěla přirovnat muži profesně. Žena je stále považována jako symbol rodiny a matka, která se musí starat o chod domácnosti. Muž je ten, který se musí starat o materiální zabezpečení a žena, když by dřív chtěla studovat, pracovat a profesně se vyrovnat muži, by muže ponížila. Proto je stále v arabských mužích zakořeněno takové to jejich ego. Vzpomeňme na zesnulou Bénazíh Bhuttovou. Tato žena se dostala do funkce pákistánské ministerské předsedkyně. Padlo spoustu důvodů, proč tato vysoce postavená politička zemřela. Jedním z důvodů také bylo to, že Bénazíh Bhuttová je ženou a že o tuto funkci měli zájem převážně muži. Benázíh Bhuttovavá nabourala jejich ego.
Zároveň mě na internetu překvapila anketa:
Jak se zachovat, když vedle vás sedí muslim a vy otevřete noviny na stránce s nahou dívkou ?
Ignorovat ho, jsme v Evropě. (92 %)
Omluvit se. (2 %)
Rychle otočit stránku a dělat jako že nic. (3 %)
Otočit stránku nesouhlasně při tom vrtíce hlavou. (1 %)
Jiná reakce. (2 %)
Nejde ani tak o výsledek, ale já jsem nikdy nepřemýšlel, jak se zachovat v takové situaci. Je to asi tím, že velmi málo víme o jejich náboženství. Pak jsem se dočetl, že muži během Ramadánu se nesmí dívat na ženy, aby se v nich neprobouzela chuť k sexu. Takže pokud je žena v mužské blízkosti, muž odvrátí svůj směr pohledu jinam. Pro zamezení sexuální chtivosti u ženy docházelo v kontroverzních muslimských státech k odstraňování klitorisu nebo alespoň jeho předkožky a v některých místech až dokonce k zašívání pohlavních orgánů. Cílem bylo dodržet zákon v koránu o dodržení sexuální zdrženlivosti jak pro ženy tak i pro samotné ženy. 25.11.2006 se sešlo na akci v Káhiře zorganizované několika německými aktivisty, aby své náboženství očistili od spojování se „ženskou obřízkou“, jak zní eufemismus pro větší či menší mrzačení ženských pohlavních orgánů praktikované v některých částech Afriky a Asie. Kontroverzní zvyk podle nich nemá v islámu oporu.
- Převaha muže, která plyne z některých koránských veršů, má být chápána jako výzva k fyzické ochraně ženy a rodiny. Někteří islámští obhájci rovnoprávnosti mužů a žen tvrdí, že korán neobsahuje jediný verš, který by nabádal muže ke zvůli vůči ženě, pokud ona sama nezavdá nějakou příčinu. Manželství je muslimům koránem v podstatě nařízeno jako bohulibý stav, upevňující islámskou společnost. Staromládenectví je chápáno jako prohřešek proti etickým normám, jako úchylka, ze které může vzniknout hřích v podobě mimomanželského styku. Dospělé svobodné ženy jsou chápány jako harám, protože žádná muslimská žena nemá právo zříci se svého poslání stát se matkou. Zajímavostí je také to, že žena nesmí odmítnout svého manžela, pokud muž má zájem o sexuální hrátky. Žena věří, že když by nebyla svému muži po vůli, Alláh by ji potrestal. Žena má právo odmítnout svého muže pouze během menstruace nebo když se cítí opravdu špatně. Dokonce je velmi běžné, že muž svou ženu probudí i během noci a ani tak žena nemá právo svého muže odmítnout.
- Raný islámský pohled na ženu byl v určitém rozporu s tím, jak byla žena chápána o 150 až 200 let později. Muhammadovo učení představovalo výrazné změny zvyklostí obyvatel zemí Arabského poloostrova. Islám vybavil ženu jistými právy a povinnostmi a zbavil ji bezprávného postavení otrokyně. Islám zakázal např. zabíjení prvorozených dcer. Korán na druhé straně obsahuje řadu příkladů nadřazenosti mužů nad ženami. Tato nadřazenost však plyne z preference mužské síly a některých jeho sociálních rolí převzatých z předislámské společnosti. Žena ale v žádném případě není hodnocena jako méněcenná a nezpůsobilá společenskému životu. Není omezena jen na prostor obydlí svého manžela. Postavení ženy v raném islámu se jasně odráží v hadísech. Setkáváme se v nich s řadou žen, které byly nedílnou součástí Muhammadova života a těšily se všeobecné úctě. Muhammad dbal o vzdělávání žen v muslimské společnosti. Sám se jednou týdně věnoval jejich výuce, kdy je zasvěcoval do základních článků víry a odpovídal jejich otázky. Na druhé straně polygamii posvětil sám vlastním příkladem. Žena v počátcích vývoje islámské civilizace v arabských zemích byla téměř plně svobodná ve společnosti, politice, ale také lásce a citu. Raně islámská vize ženy bojovnice, duchem obdařené partnerky proroků a vize ideálního manželského páru je cílevědomě promyšlená. Postavení ženy se však v prvních stoletích hidžry výrazně změnilo. Arabové při svých výbojích obsadili řadu oblastí. Vznikaly jednotlivé právní školy, do nichž se promítla běžně uplatňovaná společenská praxe. Středověký islám byl plodem městské civilizace a ve svém vrcholném období měl specifickou podobu feudalismu
- V Tunisku došlo k emancipaci žen v 60. letech 20. století. Vláda prezidenta Habíba Burgiby po roce 1956 nešla cestou jiných arabských zemí, které se hlásily ke sjednocení a ke tradičním islámským ideálům. Tuniská vláda šla cestou opatrných reforem. Nedošlo zde k veřejnému zrušení šarí’y a k rozchodu s islámem. Reformy ale vedly k zapojení žen do hospodářského a společenského života. Ženy získaly alespoň teoretickou šanci se vymanit ze závislosti svých otců a mužských příbuzných, mohly získat vyšší vzdělání a měly svobodnou volbu partnera. Postupně byla šarí’a odstraňována z rodinného práva. V roce 1964 byla stanovena věková hranice pro dívky, které se mohou provdat, na 17 let. Následovaly vysoké tresty za ukamenování ženy obviněné z cizoložství, vzniklo zvláštní vysokoškolské stipendium pro dívky, bylo stanoveno volební právo, snaha o snížení porodnosti bezplatným šířením antikoncepčních prostředků.
1 – http://natura.baf.cz/natura/1997/2/9702-2.html. , 6.4. Sňatek a mnohoženství
2 – http://natura.baf.cz/natura/1997/2/9702-2.html , 6.2. Žena v raném islámu
Do jisté míry, my Romové, máme velmi mnoho společného s Araby. I když žijeme v Evropě a my Romové na území Československa desítky let, nikdy jsme se neasimilovali úplně. Je spousta z nás, kteří mají svá postavení, nemají problémy „zapadnout“ mezi majoritní společnost, ale jsou chvíle, kdy si navzájem nerozumíme. Mám velmi mnoho blízkých romských přátel, s kterými si občas povídáme o vztazích na pracovišti. Většina má docela zajímavou práci a došli jsme k závěru, že občas nerozumíme např. humoru, nad kterým se ostatní kolegové (z majoritní společnosti) smějí. Nebo nechápeme témata, která ostatní řeší, ale pevně věřím tomu, že i zase oni by nemuseli rozumět nám. Zjistil jsem, že velmi rádi řešíme témata, která řeší např. Arabové. Rozumíme si navzájem a ztotožňujeme se navzájem v mnoha tématech. Proto tvrdím, že nejsme všichni stejní, jak zní rčení. Není to tak. Každá rasa, národ má svůj vlastní názor, humor, pochopení úplně jiný, kterému ostatní těžko rozumí. Spousta evropských (bílých) žen si myslí, že arabská žena trpí tím, že musí žít v takové společnosti, jako jsou Arabské země. Ale když se jí zeptáte, zda-li by to chtěla změnit a žít po „evropsku“, tak si troufám tvrdit, že v 90% odpoví, že by v takové „zkažené“ zemi nechtěla žít. Od velmi útlého věku jsou arabské děti vedeny k jejich budoucí úloze. A holčičky jsou velmi hlídané a rodiče dohlíží na mravnost své dcery do té doby, dokud se nevdá. Do té doby žije s rodiči. Může to být klidně i do 40 let, ale většinou už bývá v tomhle věku vdaná. Jsou ale i takové vyjímky.
Často vídáme v televizi, že když se nepovede míšené manželství Arab versus Češka a jsou v něm dcery, otec je unese do své země. Je to z toho důvodu, že otec ji nechce nechat v této společnosti kvůli volnosti, která zde převládá. Dívky nejsou nijak zvlášť hlídány, a právě proto manžel nerespektuje přání manželky starat se o dceru sama, protože ji manžel nevěří, že by jí v této společnosti uhlídala. A proto velmi často dochází k takovým bolestným událostem.
Musím se přiznat, že velmi „fandím“ těmto párům. Nechci říci, že by to bylo zrovna z tohoto důvodu. Domnívám se, že pravděpodobně došlo k chybě v komunikaci na začátku jejich vztahu. Na začátku je jenom zamilovanost, ale pak když přijde „lámání chleba“, nikdo si nechce vzít tu menší půlku a dohodnout se. Pokud je od začátku partnerství založeno na upřímnosti, věřím tomu, že by k těmto nepříjemnostem docházelo v minimální míře. Osobně by se mi líbilo, kdyby se lidi vykašlali na rozlišování, ale brali se navzájem s tolerancí. Jak by to bylo krásně vidět pár mongoloidní dívky a černošského chlapce a jiné míchané heterosexuální a homosexuální páry. Myslím, že by došlo k úplnému zániku rozlišování ras a byli bychom jenom lidé…