Customize Consent Preferences

We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.

The cookies that are categorized as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ... 

Always Active

Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.

No cookies to display.

Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.

No cookies to display.

Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.

No cookies to display.

Performance cookies are used to understand and analyze the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.

No cookies to display.

Advertisement cookies are used to provide visitors with customized advertisements based on the pages you visited previously and to analyze the effectiveness of the ad campaigns.

No cookies to display.

Agáta Černohorská

DOUČOVÁNÍ KRISTÝNY A SANDRY, 8. třída

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna

Dne 23. 3. 2010 jsem poprvé absolvovala cestu do rodiny, kde jsem měla doučovat. Byla jsem nervózní z toho jak mě rodina přijme a jaké budou podmínky pro doučování.

Rodina bydlí v Husovicích, což je zastávku od mého bydliště, takže cesta nebyla dlouhá. I dům jsem našla snadno a vypadal podle mého očekávání – mírně zchátralý, omítka opadaná. Zazvonila jsem na zvonek a z okna na mě vykoukla už od pohledu bystrá a živá slečna – Kristýna Fečová. Hodila mi klíče a já se vydala k nim do bytu. Byl to klasický pavlačový dům. Před dveřmi jsem si vyzula boty a vešla dovnitř. Přiznávám, že jsem zažila šok. Četla jsem již pár reflexí, kde studenti, kteří doučovali psali o malých místnostech, jednopokojových bytech atd.

Tento byt byl však přímo palác – velká prostorná kuchyň s jídelnou, která také sloužila jako hlavní středisko domu; velký prostorný obývací pokoj, který sloužil jako ložnice; koupelna a pokoj, který patřil dětem. Vybavení bytu mě taky doopravdy šokovalo: domácí kino, dva počítače, myčka na nádobí, pračka, velké akvárium atd.

Hned po příchodu jsem byla zavedena Kristýnou do pokojíčku a ihned jsem měla doučovat. Byla jsem celkem vyděšená a neměla jsem nic připravené, ale i tak jsme první hodinu zvládli. Něco jsme procvičili a já jsem získala potřebné informace co budu příště doučovat a jaký materiál si mám sehnat.

První měsíc jsem se do rodiny snažila chodit 3x týdně: pondělí, úterý a pátek. Ale jelikož mám v pátek školu na právnické fakultě musela jsem výuku v pátek zrušit.

Kristýna je velmi bystré děvče a doučovat ji mne velmi baví. Doučuji ji hlavně matiku, ale když zkontroluji její žákovskou knížku a vytáhnu z ní co ji čeká za zkoušení a testy daný týden, procvičujeme vše a zkouším ji ze všech předmětů, tak aby byla na všechny testy co nejpřipravenější.

Co se týče matematiky, tak novou látku, kterou spolu procvičujeme chápe rychle, rychle se učí postupy a myslím, že ji docela baví. Jediný kámen úrazu je, počítání. Natož, že je v 8. třídě mě neznalost násobení, dělení, sčítání, odčítání, zlomků velmi zarazila – její maminka počítá mnohem lépe než ona. Dělá ji to velký problém a hodně ji to v matematice zpomaluje. Chtěla bych ještě na tom co nejvíce zapracovat. Do školy chodí ráda a učení ji vcelku baví, až na nějaké předměty u kterých zastává názor ji k ničemu nebudou, což mě také překvapuje – takový názor jsem já získala až u některých předmětu na střední škole. Na druhou stranu ji závidím možnost studovat dva jazyky už od 6. třídy – i když jazyky zrovna patří k těm předmětům u kterých si myslí, že ji k ničemu nebudou, což je škoda, ale i tak se snaží být do hodin připravená a učení do neoblíbených předmětů nijak nezanedbává.

V matematice už jsme jisté pokroky udělali, na čtvrtletní písemku dostala za 3, což z jejich 5 a 4 považuji za velmi pěkné zlepšení. I v ostatních předmětech dostane sem tam lepší známku a myslím, že se doopravdy lepší.

Ovšem musím zde zmínit nespokojenost se školou, kterou Kristýna navštěvuje. Párkrát jsem se s ní bavila o tom, jak to tam chodí a popravdě, jsem se přímo zděsila. Učitelé mají na starost 15 žáků s tím, že jejich slovo absolutně nic neznamená. Popravdě se nedivím, že pro ty děti vědění a znalosti znamenají tak málo. Začalo to tím, že jsem se Kristýnky zeptala na testy, jestli budou psát a ona mi řekla, že např.: v úterý píšou test z jistého předmětu. Tak jsme se na to řádně podívali, vše jsem ji vysvětlila, látku začala chápat a já předpokládala, že v úterý si napíše test a že tak ta 3 se pak v žákovské knížce objeví. Test dosud nepsali. Nechápu a je to pro mne nepochopitelné. Ptala jsem se ji jak to, že ten test ještě nepsali a Kristýna mi odpověděla, že se paní učitelce nechtělo, že tam nebyla, že ji přemluvili aby to nepsali, že byli na počítačích. A takhle to v podstatě chodí skoro se všemi předměty. Asi bych se do té školy chtěla někdy podívat a nenápadně navštívit nějaké hodiny, abych zjistila, jak to v té škole chodí.

Asi po 14 dnech se stavila ke Fečovým návštěva a požádala mne, abych doučovala i jejich dceru. Žádost jsem přijala, jelikož je to blízká kamarádka a spolužačka Kristýny Fečové – takže navštěvuje stejnou školu, třídu a mají stejné učitele, kteří s nimi probírají stejnou látku.

Druhá žačka se jmenuje Sandra Lazoková a bydlí asi 500m od Fečových. Její postoj ke škole je laxnější než Kristýnin. Ze školy se snaží co nejvíce vymluvit a když do ní nemusí, tak je ráda. Jejich byt se taky nachází v pavlačovém domě, ale uvnitř ho mají krásně zařízený. Sandra má z některých předmětů horší a z některých lepší známky než Kristýna a z těch, které má horší známky jak Kristýna sama Sandra přiznává, že i těm 4, 3 co občas dostane, pomáhá Kristýnino radění. Počítání ji jde o kousíček lépe jak Kristýně, ale novou látku a postupy již tak rychle nechápe a moc si je nepamatuje. Sandru se snažím toho naučit co nejvíce, ale dochází čas, síly a navíc její přístup je takový laxní. Ale doučování nesabotuje a snaží se. Nejvíc ji baví humanitní předměty a nejmíň ji jde ta matematika a hlavně chemie – jelikož dostali nového učitele a jeho učící techniky jsou velmi zajímavé. Snažím se jí i Kristýně vše vysvětlit, ale občas co nacházím v jejich sešitech ani já nechápu. Sandra zatím žádné výrazné zlepšení nevykazuje, ale doufám, že do konce roku, ještě aspoň něco spolu pár lepších známek a více znalostí docílíme.

Jsem velmi vděčná za možnost, která mi byla díky tomuto volitelnému předmětu dána. Sama se zdokonaluji a vidím v sobě chyby, které bych dělala i při vyučování ve třídě. Vyzkoušela jsem si individuální přístup k žákovi, předávání znalostí, zkušeností mladému člověku, který se s nimi potkává poprvé. Naučila jsem se spoustu nových věcí, oživila si vědomosti ze základní školy, které byly pohřbeny velmi hluboko a získala na spoustu věcí jiný pohled.

Do budoucna doufám, že v doučování budu smět pokračovat, že oběma holkám dám co nejvíc znalostí, které jim mohu poskytnout. Ještě více se zdokonalím v individuálním přístupu k žákovi, naučím se co nejlépe využívat své znalosti, co nejlépe je předávat ostatním a všechny strany budou co nejspokojenější.