Moje rodina
Naše rodina má 6 členů. Jmenujeme se …… a žijeme v Brně. Do naší rodiny patří manžel, já a naše 4 dcery. Manžel se jmenuje Dušan, je mu 39 let. Je nižší a drobnější postavy, má černé vlnité vlasy a zelené oči. Pracuje jako vedoucí stavební firmy. Práce ho baví, pracuje asi 8 hodin denně. Jeho práce spočívá v objíždění a kontrole staveb. Ve svém volnu se věnuje hlavně hudbě, což je jeho nejmilejší koníček. Umí hrát na kytaru, klávesy, bicí, flétnu, harmoniku a basu. K tomu samozřejmě zpívá. Tento koníček mu zabírá veškerý volný čas. Má převážně veselou povahu, ale umí být též cholerický. Vždy si stojí za tím, co řekne. Ve výchově dětí je přísný a důsledný.
Já se jmenuji Leona, je mi 31 let. Mám vyšší štíhlou postavu, dlouhé vlnité vlasy a hnědé oči. V současné době jsem na mateřské dovolené a zároveň studuji pedagogickou školu. Po většinu dne se plně věnuji dětem a manželovi. Mým koníčkem je hudba a to hlavně zpěv. Zpívám ve sboru 3krát týdně. Moc mě to baví a to i z toho důvodu, že máme tento zájem společný jak s manželem, tak i s dětmi. Jsem klidné vyrovnané povahy, přátelská a veselá. Ve výchově dětí se snažím být důsledná, ale i kamarádská. Jelikož mám ale 4 děti různých povah, vztahy s nimi se individuálně liší.
Moje nejstarší dcera se jmenuje Leona stejně jako já. Je jí 11 let a chodí do 5. třídy ZŠ. Měří 145 cm, je štíhlá, má dlouhé rovné hnědé vlasy a hnědé oči. Ve škole ji nejvíce baví angličtina, nejméně potom matematika. Ve volném čase se věnuje hře na klavír a zpěvu. Hru na klavír navštěvuje již 4. rokem. Hraní jí jde a je v něm úspěšná. Ráda také sportuje a tančí. Má velmi energickou výbušnou povahu, kterou nejspíš podědila po manželovi. Na druhou stranu je velmi dobrosrdečná a v domácnosti je mi velkou oporou, hlavně se hezky stará a mladší sourozence. Nejvíce si rozumí s naší 3. dcerou Gabrielou.
Druhá dcera se jmenuje Mária. Je jí 10 let a navštěvuje 4. třídu ZŠ. Měří 130 cm, je drobnější štíhlé postavy. Má dlouhé vlnité vlasy a šedozelené oči. Ve škole je výborná v českém jazyce, hůře jí jde matematika, ale je všeobecně velmi snaživá. Ve volném čase se již 3. rokem věnuje hře na klavír, na bicí a zpěvu. Ráda si maluje a tančí. Maruška má velmi klidnou až melancholickou povahu, je velmi srdečná. Na druhou stranu je lítostivá a někdy urážlivá. Nejvíce si rozumí s naší nejmladší dcerou Lucií.
Naše 3. dcera se jmenuje Gabriela. Je jí 6 let a po prázdninách půjde poprvé do školy, kam se moc těší. Měří 120 cm, je drobné štíhlé postavy. Má dlouhé rovné světlé vlasy a modré oči. Zatím si ještě moc ráda hraje. Ve volném čase se dívá na pohádky, maluje, hraje si s panenkami a na princezny. Ráda sportuje. Gabriela je někdy velmi cholerická a vznětlivá, ale jinak je přátelská, veselá, má ráda děti a zábavu. Nejvíce si rozumí s Leonkou.
Náš benjamínek se jmenuje Lucinka Jsou jí 2 roky a v září nastupuje do mateřské školky. Měří 1 metr, má hnědé vlnité krátké vlasy a černé oči. Nejraději má pohádky, dětské knížky, panenky, sladkosti všeho druhu. Nejvíce ale miluje maminku a tatínka. Nejčastěji si hraje se svou nejstarší sestrou Leou.
Jako rodina spolu trávíme většinu času, každý víkend jezdíme s dětmi na výlety, navštěvujeme rodinu, v létě jezdíme společně na dovolenou, v zimě trávíme společné Vánoce. Myslím, že naše rodina je šťastná a spokojená a doufám, že bude, i když děti povyrostou.
DENÍK PRAXE
Moje praxe pedagogického asistenta spočívala v návštěvě škol. Trvala 40 hodin a převážnou část jsem trávila s dětmi mezi 6.–8. rokem věku.
První návštěva proběhla na ZŠ X. Zde jsem strávila 20 hodin v nultém ročníku. V této třídě bylo cca 15 dětí, vesměs romské národnosti. Převážnou část dětí tvořili chlapci, méně zastoupeny byly dívky. Ve třídě učila starší paní učitelka. Její práce a přístup k dětem se mi velmi líbil. Byla přísná, ale zároveň velmi citlivá, dětem naslouchala a měla s nimi obrovskou trpělivost. Děti byly velmi temperamentní, ale paní učitelku respektovaly a o učivo jevily zájem. Bylo vidět, že je to s ní baví. Většině dětí učivo šlo, našly se ale i výjimky. Důkazem byla dívka, která nultý ročník navštěvovala dva roky, přesto za ostatními zaostávala. Chyba byla ale hlavně na straně jejích rodičů a ne paní učitelky. Z těchto hodin jsem si odnášela dobrý pocit.
Zbylých 15 hodin jsem strávila v 1. a 2. třídě. Zde byly opět zastoupeny převážně romské děti, opět více chlapců než děvčat. Vzhledem k charakteru dětí musím říct, že paní učitelky byly velmi trpělivé a snažily se dětem předat co nejvíce vědomostí. Děti v těchto třídách byly rozjívené, hodně se předváděly, rušily a učivu se moc nevěnovaly. Z části to bylo jistě způsobeno mou přítomností.
Druhá návštěva probíhala na ZŠ Y., v délce 5 hodin. Na této škole jsem navštívila 1. ročník. Zde byly zastoupeny hlavně romské děti, pouze jediný neromský žák. Chlapci i děvčata zde byli zastoupeni rovnoměrně, půl na půl. Děti zde byly chytré, zvídavé, ale kvůli nám se předváděly. Paní učitelka mladá, velmi trpělivá. Mé pocity z těchto hodin jsou smíšené, zvláště poté, co jsem se od paní učitelky dozvěděla o kriminalitě dětí z této třídy.
Nejlepší pocit doteď mám z nultých ročníků a z paní učitelky na ZŠ X. Proti ostatním, starším žákům mi přišly nezkažené a pro budoucnost tvárné.