PODĚKOVÁNÍ PANÍ P. EMÍLII MACHÁLKOVÉ
Datum: 29. 10. 2010
Vážené dámy, vážení pánové!
Před chvílí jsme vyslechli přednášku paní Emílie Machálkové, roz. Holomkové na téma holocaust Romů. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o několik osobních dojmů.
O přednášce jsem se dozvěděla v hodině pedagogické komunikace, kde nám paní dr. Štěpařová stručně představila osobu přednášející a přiblížila obsah jejího vystoupení. Musím zde podotknout, že mě dějiny vždy bavily a zajímaly, ale témata z moderní historie včetně dějin II. světové války nepatřily těm, které bych si oblíbila. Maturitní zkoušku jsem totiž skládala v roce 1989 a většina z vás si ještě pamatuje, jak nám bylo toto období prezentováno. V účasti na přednášce jsem tedy viděla příležitost, jak se dovědět něco skutečně nového. Dalším důvodem mé návštěvy pak bylo i to, že paní Machálková je Romka, a já jsem dosud neměla osobní zkušenost ze setkání s Romy a popravdě musím přiznat, že jsem o ni dříve ani nestála. Nejsem v žádném případě zaujatá proti jiným etnickým skupinám, ale v mém okolí převažovaly na romské spoluobčany názory spíše negativní, které jsem musela přinejmenším vnímat.
O to více jsem byla překvapena, když do posluchárny vstoupila velmi milá, příjemná a elegantní starší dáma, která začala poutavě a emotivně vyprávět celý svůj životní příběh. To, jaké příkoří, strach, pocit bezmoci a beznaděje, ponižování a obavy o životy svých nejbližších si prožila v době dospívání, ve věku, který by měl patřit v lidském životě k nejšťastnějším, mě velmi zaujalo. Vyprávění bylo chvílemi velmi smutné a na paní Machálkové bylo znát, že ani čas její rány nezhojil, chvílemi úsměvné – to když zavzpomínala na své kamarády a na první lásku, a také velmi dojemné, když nám líčila osud malé Růženky, kterou zachránila před jistou smrtí a od tří let se o ni starala. Já sama mám dceru ve věku, v němž byla tehdy naše přednášející, a vůbec si nedokážu představit, že by něco podobného musela v těchto letech prožívat.
Paní Machálkové patří můj velký obdiv pro její vitalitu, srdečnost a optimistický pohled na život, který neztratila ani po tom všem, co v mládí prožila. Stačí si jen uvědomit těch pět strašných měsíců skrývání, které protrpěla ve tmě a se strachem před odhalením a nucenou sterilizací! Myslím, že nyní prožívá plnohodnotný a šťastný život založený na silných rodinných vazbách. Se svým manželem dobře vychovala tři děti, i když ani poválečná doba nebyla zrovna jednoduchá, celý život poctivě pracovala, zpívala s romským souborem, napsala dvě knihy a dnes, kdy už by si mohla užívat zaslouženého odpočinku v důchodu, přednáší pro mladou generaci, které předává nejen své svědectví o hrůzných válečných dobách, o historických zkušenostech české romské rodiny Holomků, ale hlavně svůj optimistický životní postoj.
Musím konstatovat, že dvě hodiny strávené v přítomnosti paní Machálkové na mne velmi zapůsobily a přinutily mě k zamyšlení nad dnešním konzumním způsobem života, z nějž se vytrácí rodinná soudržnost, která činí člověka šťastnějším a spokojenějším. A na místě nikoli posledním mně umožnily opravit si svůj názor na Romy, kteří jsou stejně dobří a stejně špatní jako příslušníci majoritní společnosti a které nemůžeme, jak se říká, „házet všechny do jednoho pytle“, ale posuzovat je tak jako všechny ostatní podle jejich skutků a ne podle jejich původu.
Paní Machálková, všichni Vám srdečně děkujeme za Vaše vystoupení a přejeme Vám mnoho spokojených let prožitých ve zdraví, klidu a spokojenosti se svou rodinou.