Nastal týden závěrečných zkoušek kurzu Pedagoga volného času. Za zkoušecí dny byly určeny pondělí (psychologie), středa (pedagogika) a pátek (sociální pedagogika), dopolední turnusy od 7.30hod, odpolední od 13.30hod. Většina studentů přípravu nepodcenila a při zkoušení byly podány hezké výkony. Ovšem našli se i takoví studenti, kteří přípravu naprosto odbyli a podle toho taktéž dopadli. S takovými byl dohodnut opravný termín na následující pondělí. Zejména s tématem pedagogika měli studenti největší problémy. Objevili se taktéž tři studenti, kteří z osobních důvodů nemohli na zkoušky v týdnu přijít. S nimi byly dohodnuty termíny na výhledovou budoucnost.
V týdnu se taktéž uskutečnila schůzka s bratry Marišty ohledně pokračování prací na stavbě Centra a pak především kvůli otevření dalších kurzů Animátora a Pedagoga volného času. Prvně zmíněný prošel bez problémů a termín náboru studentů byl určen na následující pondělí. Dohoda na novém kurzu Pedagoga volného času však mezi Marišty a českým týmem nenastala, takže prozatím bylo dohodnuto tento kurz neotvírat a raději vyčkat, kolik studentů aktuálního kurz skutečně dokončí a podle potřeby počtu pedagogů bude otevřen nový.
Mezi zmínění hodné události týdne zbývá napsat o klukovi jménem Danielson. Zhruba sedmiletý kluk před časem přišel o matku a zůstal naprosto sám, bez rodičů, bez sourozenců, bez domova, bez příbuzenstva. Čas trávil na ulici, s kamarády, přespával, kde se jen dalo, nejčastěji však v rozpadlém autě na dvorku jednoho z rozbořených domů v ulici. Po domluvě s jeho kamarády a s ním samým zašel český tým do místního sirotčince se informovat, zda by bylo možné Danielsona ubytovat tam. Paní ředitelka sirotčince neměla nic proti, naopak český tým utvrdila s tím, že „od toho tam přeci jsou“. Následující odpoledne tak byl Danielson přijat v sirotčinci a dle dostupných informací se po každém útěku prozatím vždy opětovně navrátil.