Prvních 14 dnů po příletu jsem kvůli vízu strávila v Luandě. Dvěma lidem z Ministerstva školství se předaly pozvánky na červnovou konferenci o pomoci rozvoji vzdělávání v zemích třetího světa, čeká se na vyjádření ministra. Proběhlo setkání se členem Divadla utlačovaných, která zatím působí jen v hlavním městě, ale plánuje rozšířit své působení do dalších provincií. Projevil zájem o spolupráci s námi, nejprve by mohl přijet jejich projekt představit, ve druhé fázi by mohl proškolit animátory. Několikrát jsme šli do kanceláře TAAGu kvůli vrácení peněz za letenky, protože vloni v prosinci byl 4 našim zaměstnancům let zrušen.
Po příjezdu do Kuita se ozval bratr Richa z řádu Marištů ohledně výplat hlídačů Sociálně-pedagogického centra. Zkoušeli nás přesvědčit o tom, že bychom je nadále měli platit my, až po předložení smlouvy, kterou vloni podepsali, uznali, že od ledna je to už jejich povinnost. Rodiče postupně své děti do tohoto centra přihlašují, Marišti mají podmínku, aby to byly děti ve věku 8-12 let, uměly číst a rodiče za ně měsíčně platili určitou částku – podle bratra Richy z toho důvodu, že Marišti nemají dostatek peněz na materiály potřebné k práci s těmito dětmi.
Sešli jsme se s novým ředitelem edukace v Bié, abychom probrali placení nájmu. Na základě bilaterální smlouvy z loňského září ho má celý rok platit edukace, ředitel si ovšem vyžádal memorandum o porozumění mezi Masarykovou univerzitou a Provinční vládou Bié. Za tuto stranu ji podepsal vice-guvernér, nikoliv však guvernér, proto ředitel odmítl brát v úvahu požadavky bilaterální smlouvy. Slíbil probrat celou záležitost s nynějším guvernérem a informovat nás.
Oddělení sociální pedagogiky vytvořilo program do konce roku 2011, naplánovala se témata a rozdělily úkoly. Osvaldo se dostal na právnickou fakultu v Huambu, hledá se za něj náhrada. Sandra udělala přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu v Luandě, čeká na výsledky z právnické fakulty, na kterou by chodila radši. Elioth, Edilson a Henriques, kteří měli pracovat v sociálně-pedagogickém centru, učí v jiných okresech.
Kontaktovali jsme kněze Artura kvůli setkání sociální sítě, začala škola, kvůli nabitému programu se nemohl zúčastnit, ani se podílet na přípravě. V den prvního setkání silně pršelo, proto téměř nikdo nedorazil. Předseda Národního sdružení zrakově postižených s sebou přivedl kolegu Vitorina, který oslepl v 17 letech. Udělal animátorům přednášku o situaci postižených lidí v Angole. Podařilo se mu získat stipendium na studium v Brazílii, ale vláda celkově přispívá málo, je málo organizací na obranu postižených, chybí bezbariérové vstupy atd.
Další týden jsme znovu zvali všechny organizace na setkání sociální sítě, počasí bylo tentokrát ukázkové, přesto dorazil jen zástupce kněze Artura, nic se tedy nekonalo.
Animátoři nadále pracují v terénu, dětí ale chodí míň, kvůli škole, která jim teď začala. Janga jsou hodně poničená a plná odpadků.