Vyjímečná událost v Kuitu
K Divadlu utlačovaných v Angole jsme se dostali přes jejich české kolegy. V únoru letošního roku proběhla v Luandě první schůzka s koordinátorem Aníbalem Samarigim, na které jsme se domluvili, že do Kuita přijede s částí týmu představit jejich práci a udělat školení. Koncem dubna jsme se s ním sešli podruhé a domluvili jejich příjezd na červen, později se vybralo datum 24.–26.6. Týden před konáním akce jsme se dozvěděli, že se 24.6. bude vdávat jedna z našich animátorek a většina kolegů se rozhodla jít na svatbu a další den na pokračování oslav, z toho důvodu se akce s Divadlem utlačovaných nezúčastnili.
Skupina z Luandy dorazila v pátek navečer. Byli po celém dni v autobuse unavení, jen jsme jim stihli ukázat město a pak už šli spát.
V sobotu ráno začal v prostorách Sociálně-pedagogického centra workshop. Přišli na něj členové místního divadelního souboru od Marištů, Edilson, náš bývalý zaměstnanec, který vytvořil divadelní kroužek v místě svého současného působiště (Calucinga, okres Andulo, provincie Bié), a taky jeden ze zástupců Člověka v tísni, který se o Divadlo utlačovaných už delší dobu zajímá a chtěl by s nimi spolupracovat.
Protože většina zúčastněných Divadlo utlačovaných neznala, tvořilo velkou část programu představení jejich práce. Divadlo utlačovaných působí ve více než 90 zemích světa, v Angole od 12. září 2006. Nejdůležitějšími tématy jsou AIDS/HIV, domácí násilí, násilí na dětech, delikvence mladistvých, lidská práva, atd. Na rozdíl od běžného divadla není cílem výdělek nebo kulturní požitek publika, ale výchova společnosti. Během představení divadla utlačovaných se pracuje s myšlenkou, že každý z nás je herec, tedy i divák. Ten se stává divákem-hercem. Herci sehrají určitou scénku z každodenního života, při které „vynesou na světlo“ konkrétní negativní jev společnosti, ke kterému často dochází skrytě, za zdmi domova, v ústraní, na veřejnosti se o něm moc nemluví, je tabu. Dochází k jasnému a záměrnému konfliktu mezi utlačovateli a utlačovanými. Po skončení přijde na řadu „fórum“. V tom okamžiku padá bariéra mezi jevištěm a publikem a dochází k dialogu. Na scéně se objevuje tzv. „curinga“, který stimuluje do té doby jen přihlížející publikum k tomu, aby přišlo na scénu, zaujalo místo utlačovaného a hledalo řešení pro daný problém. Klade mu dotazy jako: Co bys udělal, kdyby ses dostal do situace, která se tady právě odehrála? Jak bys předcházel problému? Jaký bys zaujal postoj k jeho řešení? Jak by ses choval před utlačovatelem?
Angola byla několik let zmítána krutou válkou, díky které neměli mnozí lidé dlouhou dobu přístup k základnímu vzdělání, stálými problémy jsou zde úroveň zdravotnictví, lidská práva, domácí násilí apod., přičemž mnohé případy už měly tragický konec. Divadlo-fórum hraje v jejich řešení důležitou roli, prostřednictvím metody, kterou používá, převychovává tuto společnost.
Skupinu, která k nám přijela, tvořili mladí vysokoškoláci, mnozí z nich kromě studia taky pracují, velkou část svého výdělku investují taky do divadla. Chtějí kromě Luandy působit i v jiných angolských provinciích, řešíme možnosti naší další spolupráce. Zvažujeme organizaci představení v odlehlých oblastech provincie, např. v Cuembě, kde působí Člověk v tísni, a kde obyvatelé nemají takové možnosti přístupu k informacím jako v Kuitu. Také místní divadelní spolek má zájem se o této práci dozvědět víc.
Večer se v Largo das Escolas (veřejné prostranství mezi Kabinetem sociální pedagogiky a Provinčním ředitelstvím školství, vědy a technologie v Bié) konalo představení. Nevýhoda byla, že zrovna na ten večer připadl koncert známého angolského zpěváka. Přesto se dostavilo několik lidí, kteří měli možnost shlédnout 4 různé scénky na téma „domácí násilí“, konkrétně „Dvojitá žárlivost“, „Pouliční prodavačka a její manžel“, „Spiklenectví a ticho“ a „Toto dítě není moje“. Protože publikum nebylo moc aktivní, rozhodl se Aníbal, v tu chvili „curinga“, nezvat diváky na scénu, ale kladl jim otázky „Je správné řešit žárlivost tímto způsobem?“, „Je správné, aby manžel urážel ženu, která vstává brzo ráno a do večera prodává zboží na ulici?“, „Co má udělat žena, když policie přijde zatknout jejího muže, který ji předtím zbil?“, „Jak má člověk reagovat, když zjistí, že dítě, které se jeho ženě narodilo, má jiného otce?“, atd. Nikdo ze zúčastněných nesouhlasil s násilím.
Po představení jsme se ještě šli projít po městě a v neděli brzy ráno už divadelní soubor, s kapucemi na hlavách a zabalený do dek kvůli velké zimě, která teď v Kuitu je, odjel autobusem zpátky do Luandy.
Více fotografií: