Domlouvali jsme potřebné věci spojené s příjezdem 2 studentů MU do Kuita a vyřizovali jsme dokumenty na vízum Iris Monteiro do České republiky, taky na kurz Asistenta pedagoga 2, který bude Iris v příštím roce navštěvovat. Práce v terénu pokračuje ve 4 jangách a hledá se nové místo místo Cambulucuta. V drtivé většině padají návrhy míst, na která je nutná doprava, Eugénia se pokouší spojit s ředitelem semináře, kde jsme už v minulosti pracovali, než církev kvůli novým plánům zbořila jango. Nahráváme další rozhovory s pedagogy a animátory, část posíláme do ČR na přepis a překlad, část bude zpracovaná přímo tady v Kuitu.
Proběhly 2 pohovory se zájemci o kurz pedagoga a animátora volného času. Na pohovor na kurz pedagoga přišlo víc zájemců, na pohovor na kurz animátora jen 2, přesto jsme se rozhodli kurz otevřít, protože studenti mají o kurz zájem a jeví se nadějní.
A jak svoji první cestu do Angoly vnímali zmínění čeští studenti MU? Cesta z Prahy do Dubaje proběhla bez problémů, v Dubaji nás na letišti čekalo cca. 70 min. vyřizování, abychom se mohli dostat z letiště na hotel, včetně scanu očí, které prováděli respekt budící arabové v typických úborech. Hotel byl krásný a luxusní.
O to větší šok byl v Luandě, kde jsme byli ubytováni u řádových sester, kde pokoj (jednolůžkový se záchodem a sprchou, kde místo tekoucí vody byl lavor s vodou) na jednu noc vyjde cca. na 1275,- Kč, a levnější by se v Luandě těžko hledal, protože Luanda je nejdražší město na světě. Vnitrostátní letiště v Luandě vypadá jako některé naše vlakové nádraží, je na něm minimální informovanost o letech (žádná tabule s lety), proto se vyplácí se hodně ptát, kam zrovna letí ono letadlo.