Pokračuje běžná práce kabinetu – uvnitř i v terénu. Protože má Iris koncem letošního roku odjet do ČR, hledáme její zástupce – jak pro dopolední, tak odpolední směnu. Oslovili jsme Paulina, spolehlivého a dochvilného kolegu, který už pracuje pro edukaci a navíc studuje pedagogiku na vysoké škole. Naši nabídku přijal. Řešíme ještě zástupce pro dopolední turnus. Počítali jsme s Miné, je ale možné, že bude muset odejít učit angličtinu na jednu z místních škol, protože učitelů tohoto jazyka mají nedostatek.
Luísa, taky kolegyně z edukace, se spolu s manželem rozhodla otevřít zařízení podobné Sociálně-pedagogickému centru, které patří Marištům, v oblasti poblíž Chissinda, kde letos už animátoři nepracují. Kromě zájmových kroužků chce provozovat i soukromou školu, v současnosti vyřizuje potřebná povolení. Má v plánu ohradit budovu zdí, postavit uvnitř jango a pracovat tam s dětmi. Protože se budou vybírat poplatky, nebudeme se moct na tomto projektu jako Kabinet sociální pedagogiky podílet, nabídli jsme jí ale pomoc s nápady, jak práci realizovat.
Pravděpodobně nejvýraznější událostí tohoto období byla výměna ředitele provinčního ředitelství školství. Dr. Basília Caetana má nahradit bývalá ředitelka kultury nebo inspekce.
Významný byl také pobyt angolské skupiny Divadla utlačovaných v Kuitu. Poprvé jsme se sešli v únoru v Luandě, později se domluvil termín pobytu na 24.-26.6. Naneštěstí se zrovna v té době vdávala jedna naše kolegyně a do Kuita přijel známý angolský zpěvák, proto účast nebyla taková, s jakou jsme počítali. Přesto se workshopu zúčastnilo několik členů místní dramatické skupiny, která funguje při Marištech, zástupce Člověka v tísni a Edilson, který vede dramatický kroužek v Calucinze (okres Andulo, provincie Bié). Na workshopu koordinátor Aníbal představil podstatu Divadla utlačovaných a zmínil hlavní témata, se kterými pracují: AIDS/HIV, domácí násilí, násilí na dětech, delikvence mladistvých, lidská práva, atd. Všichni zúčastnění projevili zájem o další informace, proto chceme tuto skupinu do Kuita pozvat znovu. Odpoledne jsme s nimi udělali rozhovor, při kterém se herci víc vyjádřili k situaci k Angole, zmínili důvody, proč v Divadle utlačovaných působí, atd. Večer se konalo představení. Herci sehráli celkem 4 scénky, které měly jedno společné téma: domácí násilí. Publikum nebylo moc aktivní, proto se „curinga“ (prostředník mezi publikem a jevištěm) rozhodl klást otázky, jak je správné v dané situaci reagovat, jak se má muž chovat k ženě, atd. Při běžném představení Divadla utlačovaných totiž dochází k tomu, že je někdo z publika vyzvaný, aby přišel na jeviště zaujmout roli jednoho z utlačovaných a vyslovit svůj názor na řešení problému. Všem z Luandy byla v Kuitu obrovská zima, ale i tak nám pak volali, že sem určitě chtějí přijet znova a v práci pokračovat.