Lenka, Tišnov

Závěrečná seminární práce

PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ
V DĚTSKÉM DOMOVĚ TIŠNOV

OBSAH

1. Úvod

2.  Realizace prevence sociálně patologických jevů
2. 1. Analýza současného stavu v DD
2. 2. Obsah a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu pro děti předškolního věku
2. 3. Obsah a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu pro děti a mládež ve věku 7 – 19 let
2. 4. Způsob realizace prevence sociálně patologických jevů ve výchovně vzdělávací činnosti v DD

3. Závěr

1. Úvod

Pracuji jako asistent pedagoga v Dětském domově v Tišnově. Děti umístěné v Dětském domově v Tišnově pocházejí z různého sociálního prostředí, většinou ze sociokulturně znevýhodněného prostření, ovlivňovaného sociálně patologickými jevy. To se odráží na jejich osobnostních a sociálních kompetencích a zároveň to záporně ovlivňuje jejich zapojování a integraci do běžné společnosti. Proto je výchovná práce zaměřena nejen na vytvoření náhradního rodinného prostředí, ale i na posilování sociálních kompetencí dětí a na jejich sociální začleňování mimo dětský domov, na navazování a udržování vztahů nejen v dětském domově, ale i mimo něj. Děti tak získávají zkušenosti, rozvíjí se jejich sociální a osobnostní kompetence. Hlavním cílem výchovné práce je prevence sociálně patologických jevů a poskytování informací z oblasti Zdravého životního stylu a sociálně patologických jevů. Základním prvkem ochrany před společensky nežádoucími jevy je výchova ke zdravému způsobu života od nejútlejšího věku. Znamená to výchova ke zdraví ve všech jeho složkách, složce tělesné, duševní a sociální, kdy tyto složky jsou navzájem propojeny a tvoří spolu harmonickou jednotu.
Práce pedagogů a asistentů pedagogů spočívá zejména v posilování sociálních a osobnostních kompetencí, posilování odpovědnosti za vlastní chování a způsob života v míře přiměřené věku dětí, posilování duševní odolností vůči stresu, negativním zážitkům a vlivům,
utváření a posilování schopnosti dělat samostatná (a pokud možno správná rozhodnutí), utváření a podporování schopnosti týmové práce, vedení dětí ke správnému a samostatnému řešení problémů, vedení k tomu, aby se podílely na tvorbě prostředí a životních podmínek, k tomu, aby se děti zařadily do běžné společnosti a fungovaly jako samostatná osobnost, aby si vytvořily návyk zdravého životního stylu.
Ve své práci se zaměřuji na to, jak je prevence sociálně patologických jevů v dětském domově realizována.

2.  Realizace prevence sociálně patologických jevů

2. 1. Analýza současného stavu v DD

Kapacita DD : 32 dětí

K 1. 1. 2008 : 30 dětí ve 4 rodinných skupinách, 4 oddělené rodinné buňky

  • žlutá rodinná skupina – 8 dětí
  • oranžová rodinná skupina – 7 dětí
  • modrá rodinná skupina – 8 dětí
  • zelená rodinná skupina – 7 dětí

Každá rodinná buňka má: kuchyňský kout, jídelní kout, obývák, 4  dvoulůžkové pokoje pro děti, šatnu, koupelnu, sociální zařízení, úklidovou místnost, chodbu a vychovatelnu.

Personální obsazení:

  • ředitelka DD
  • vedoucí vychovatelka
  • 8 kmenových vychovatelů
  • 1 vychovatelka nekmenová
  • 4 noční vychovatelky – asistenti pedagoga
  • 1 ekonomka
  • 1 sociální pracovnice a vedoucí stravování
  • 1 kuchařka
  • 1 údržbář

Přestože jsou starší děti plně informovány o škodlivosti kouření, preventivní opatření na ně působí jen částečně. Nacházejí příležitost ke kouření a teprve pokud nebude současný stav okolím tolerován, budeme moci doufat ve větší úspěch.
Stejně tak je problémem u některých starších dětí nahlížet na marihuanu jako na drogu. Nepočítají ji za něco návykového nebo nebezpečného. Některé děti, které do DD nám přišly, mají již s experimentováním s marihuanou zkušenosti, se svými zkušenostmi se mezi dětmi někdy i nadsázkou chlubí a jsou pak v očích některých dětí hrdiny a vzorem.
Většina dětí nemá představu o tom, co je to zdravý životní styl, na tuto oblast se v nadcházejícím období zaměříme.
Současně se pokusíme zmapovat, jaké zkušenosti a vědomosti mají děti v oblasti sociálně patologických jevů. Ke zjištění aktuálního stavu sociálně patologických  jevů použijeme diskuze, besed, dotazníkové metody, situaci mohou dokreslit také výpovědi dětí ve skupinových kruzích, schránkách důvěry.

Cílem výchovně vzdělávacího působení v Dětském domově v Tišnově v oblasti prevence sociálně patologických jevů je dítě :

  • odpovědné za vlastní chování a způsob života v míře přiměřené jeho věku,
  • s posílenou duševní odolností vůči stresu, negativním zážitkům a vlivům,
  • se schopností dělat samostatná (a pokud možno správná) rozhodnutí,
  • se schopností týmové práce,
  • schopné řešit problémy,
  • podílející se na tvorbě prostředí a životních podmínek.

Subjekty podílející se na preventivním působení jsou děti a mládež žijící v DD, pedagogové, kteří by měli být silnými pozitivními osobnostmi, dále rodina, kterou je vhodné do těchto preventivních aktivit co nejvíce zapojit a ostatní subjekty, protože prevence vyžaduje zapojení všech sil společnosti. Prevence založená ve společnosti (Community based prevention) předpokládá řadu spolupracujících složek. Vedle rodiny, škol a školských zařízení je třeba sladěných a propojených opatření v oblasti zájmových organizací, občanských sdružení, místní samosprávy, zdravotnických zařízení, pedagogicko psychologických poraden, středisek výchovné péče pro děti a mládež, duchovních sdružení, policie, kulturních středisek, podnikatelských subjektů apod. Mnohé je oblasti prevence sociálně patologických jevů dlužná mediální oblast, kde je naprostá absence systémového působení ve smyslu výchovy a vzdělávání k pozitivnímu a zdravému životnímu stylu.., dětem jsou předkládány zkreslené informace, nevhodné vzory chování a řešení konfliktů, za vzor jsou dávány nesprávné postoje, často agresivní hrdina s nežádoucími volními a morálními vlastnostmi je vyzdvihován a nežádoucí chování nebývá potlačováno a potrestáno.

Výchovně vzdělávací práce musí být postavena na dvou základních principech.

  • na respektu k potřebám jednotlivce ( žáka stejně jako vychovatele),
  • na komunikaci a spolupráci uvnitř DD (všech se všemi a mezi sebou- dětí, vychovatelů, provozních zaměstnanců, rodičů ) i vně DD ( DD s obcí a dalšími partnery). DD jako školské zařízení tak přestává být tradiční hierarchickou institucí, je akcentována nejen svoboda, ale i odpovědnost a zachovávání pravidel, spravedlnost, spoluúčast a spolupráce.

2. 2. Obsah a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu pro děti předškolního věku

Základním prvkem ochrany před společensky nežádoucími jevy je výchova ke zdravému způsobu života od nejútlejšího věku. Znamená to výchova ke zdraví ve všech jeho složkách, složce tělesné, duševní a sociální, kdy tyto složky jsou navzájem propojeny a tvoří spolu harmonickou jednotu.

V předškolním věku mezi kompetence podpory zdraví a zdravého životního stylu, které jsou zároveň prevencí společensky nepřijatelných jevů patří :

  • sebedůvěra, samostatnost a sebejistota,
  • podpora zkušeností, které poskytují potěšení a touhu účastnit se pohybových aktivit,
  • schopnost přizpůsobení se životu v sociální komunitě, vnímavý a otevřen,
  • k okolnímu světu, schopnost přiměřeně kriticky myslet a rozhodovat se,
  • seberozvíjení,
  • motivace k aktivnímu poznávání a prožitkům,
  • rozvoj tvořivosti a estetického cítění,
  • systematický rozvoj dovedností, které vedou k osvojení zdravého životního stylu, zdravotní prevence.

Sebedůvěra
Přiměřené vědomí vlastní důvěry v sebe je silným ochranným mechanismem. Součástí zdravého životního stylu je i zdravé sebevědomí.Vlastní sebevědomí spojené s úctou k druhému patří k základní životní kompetenci (postoji).
Sebedůvěra dětí je podmíněna optimální kvalitou vztahu k dětem v praktickém životě. Takovým uspořádáním společenského života, který umožňuje uspokojování potřeb dítěte a tím i zdravý rozvoj jeho osobnosti.  Vztah k dětem je výrazem vyspělosti společnosti.
Vztah k dětem a styl výchovy v sobě   musí nést respekt dospělých vůči dětem. Děti jako rovnocenní partneři mají v mnoha situacích právo říci ne, když něco nechtějí. Umění říci ne je z hlediska ochrany zdraví velmi pozitivní postoj. Děti nebudou umět říci ne pokusům o nejrůznější manipulace nebo drogovému pokušení, pokud v rodině, mateřské škole či škole není příležitost k vyjádření nesouhlasu. Nesouhlas nebo volba jiné alternativy nemusí být  již předem považovány za neposlušnost, vzdor nebo zbytečnost.
K upevnění sebedůvěry dětí  slouží zejména pohybové aktivity, hry a hraní. Optimální se jeví spontánní dětské pohybové aktivity bez viditelných zásahů pedagogů , kdy dětem je poskytována možnost volby samostatné činnosti i její  obtížnosti.Dítě ví, že si samo může vybrat a vyzkoušet své síly. Je nutné, aby motivace k činnosti vycházela z dítěte a byl respektován jeho zájem, aby pohybová činnost vycházela z vnitřní motivace, z potřeby pohybu, z potřeby zjistit, co umím. V nesoutěživém prostředí, bez potřeby předhonit kamaráda je tělesný rozvoj provázený vědomím odpovědnosti za své zdraví. Dítě je motivované a  vzniká posléze i trvalá  potřeba pocitu libosti z naplnění potřeby pohybu.
Umění realisticky odhadnout své síly, nepřeceňovat ani nepodceňovat své síly, je prevencí nejen úrazů, ale i posílení pevného postoje vůči budoucím stresům, neúspěchům i pádům, které nepřipravení jedinci později mnohdy řeší zástupným způsobem : agresí,  zneužíváním drog, alkoholu  nebo jiným negativním způsobem.
Realizaci spontánních pohybových  aktivit napomůže skromnější vzhled školních zahrad, bez okrasných trávníků a záhonů,  ale s dostatečným vybavením umožňujícím odstupňovanou škálu pohybových aktivit. A samozřejmě spolupráce s rodiči, kteří chápou a akceptují tuto formu pohybu.

Seberozvíjení
Osobní zkušenost a prožitek dítěte dávají vznik základním kompetencím, které mají děti v oblasti zdravého životního stylu a prevence získat. Základní kompetence jsou utvářeny jako  znalosti, dovednosti a postoje.

Mezi základní osvojené kompetence předškolních dětí   a současně i kompetence v oblasti prevence   patří :

  • znát, co dítěti pomáhá být zdravé a v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky požívání některých látek pro zdraví,
  • rozumět tomu, že způsob života má vliv na lidské zdraví,
  • zajímat se o udržování svého těla ve zdraví, chápat, že zdraví se musí chránit,
  • napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými životními návyky  (zdravá   výživa a životospráva),
  • mít vytvořenou představu o pojmu závislost a o věcech, které ničí zdraví a zkracují život člověka ( cigarety, alkohol, drogy, zneužívání léků),
  • vědět, že kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné,
  • znát pravidla společného soužití ve skupině,
  • hodnotit své chování i chování druhých,
  • mít a hájit vlastní názor,
  • akceptovat kompetentní autoritu,
  • vnímat lidi s jejich odlišnostmi povahovými, tělesnými, rasovými, kulturními jako přirozený stav,
  • přistupovat aktivně k problémům, řešit problémy,
  • vědět, že je více možností řešení konfliktů,
  • kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad,
  • chování přizpůsobovat sociálnímu prostředí, uvědomovat si sociální role,
  • spoluvytvářet prostředí pohody ve svém okolí.

Pokud nejsou osvojeny uvedené ochranné kompetence jsou tyto děti zasaženy v pozdějším období  různými nežádoucími  jevy, jako je  agresivita, nekázeň, nesnášenlivost, neschopnost řešit problémy, stres a  frustrace, dochází i ke  sebepoškozování dětí. Důsledkem je poté náchylnost ke zneužívání medikamentů, drog, alkoholu, šikana, násilí, vandalismus,  xenofobie apod.
Potřebné seberozvíjení dítěte je vytvářeno osobní zkušeností dítěte. Je podporováno zejména prožitkem během hry. Společný prožitek ze hry je uznáván jako významný faktor sociálního učení. Optimální činností pro hry a hraní jsou přirozené situace skutečného světa. Děti si rády hrají na to, co vidí dělat dospělé a tím, že takovouto činnost zkouší získávají sebevědomí. Hra by neměla být dospělými příliš organizována, měla by se uplatnit kreativita dětí, jejich vzájemná komunikace, radost, tvořivost a  estetické podněty i nácvik řešení konfliktů. Dospělí jsou pozorovatelé, partneři ve hře a rádci. Motivace k těmto činnostem musí vycházet z dítěte a musí být respektován jeho zájem. Pak nedochází ani k nedostatečné ani nadměrné stimulaci dětí. Dospělý pomáhá organizovat činnost, ale nevnucuje ji. Výsledkem je i pohoda a zdravé partnerské vztahy ve škole.
Prožitkové učení, kdy dítě se prožitkem a zkušeností učí samo a spontánně  je vlastní předškolnímu věku. Nikdy později již dítě nepracuje samo na sobě s takovou intenzitou a efektivitou. Dítě přirozenými cestami sbírá a zpracovává zkušenosti. Zkušenosti získává především tím, že něco dělá a to co dělá prožívá. Mentalitě předškolního věku není vlastní organizované, hromadné vyučování frontální metodou. Není proto vhodné vyrábět speciální protidrogové či jiné preventivní  programy pro předškolní věk.
Sociální hry a hraní rolí navozují modelové situace. Nabízejí bezděčné učení s možností zařadit se mezi své vrstevníky v dětské skupině a budovat mezi nimi své postavení. Učí ohleduplnosti, společensky přijatelnému způsobu řešit konflikty a spory, spoluvytvářet prostředí pohody ve třídě a dětské skupině. V dítěti se vytváří  pocit základní jistoty, že takovýto svět je správné místo pro život a dítě je v pohodě. Výsledkem je nastavení dětské psychiky, které lze vyjádřit větou „ já jsem správný a  na správném místě„. V dospělosti se tomu pak říká zdravé sebevědomí, optimismus, pozitivní myšlení.
Dobrou aktivitou je mimo námětové hry i  společná stavba nebo společná kresba na jeden námět. Společná kresba není součtem kreseb jednotlivců. Při kresbě jednotlivci reagují jeden na druhého a podle toho je kresba rozvíjena. Při společných stavbách děti diskutují, hledají a navrhují řešení. Dospělého potřebují jen jako rádce a diváka.
Rozvoj společenských vztahů a komunikační dovednosti podporuje vhodně i dramatická výchova.V předškolním věku je třeba věnovat pozornost dramatickému vyjadřování představ, pěstovat dovednosti vyjádřit své pocity. Formou dramatu lze děti postavit do situace kdy individuálně reagují – lhostejně, zvědavě, se zájmem, konstruktivně. Tyto dramatické  prožitky dětí, které nejsou v průběhu hry pedagogem ovlivňovány, jsou později základem pro vzájemné  vysvětlování, objasňování a odpovědi na otázky. Ze strany dospělého tedy nejsou   pouze předávány  již hotové poznatky prostřednictvím poučování a vysvětlování. Nedochází k příliš racionálnímu, hotovému a uzavřenému výkladu světa.
Nejde o to naplnit dětskou mysl, ale probudit aktivní zájem dítěte objevovat a uplatnit a ukázat co umí, zvládne a dokáže.
Hrově motivované činnosti dramatické, námětové a konstruktivní slouží k osvojování pojmů a poznatků zdravého životního stylu.Realizace v činnostech, které odpovídají seberozvíjecím  potřebám  dětí, prevence poškození zdraví a zdravý životní styl   jsou smyslem výchovně vzdělávací práce s dětmi, jež umožní dětem osvojit si prvky prevence.
Znovu je dobré zdůraznit, že prvotní je iniciativa dítěte. Respektování předškolního dítěte a spontánní hry jsou základními principy rozvoje dětí v mateřské škole. Pedagog by měl vést výchovnou práci skrytě ale cíleně a dát dětem základy prosociálního chování a tedy i  prevence šikany, násilí a jiných sociálně patologických jevů.
Výchovná práce, jejž smysl spočívá v prožitku dítěte a ne pouze v přípravě na školu, plní podmínku k vytvoření správných kompetencí ke zdravému životnímu stylu a tím i k prevenci společensky nežádoucích jevů.

2. 3. Obsah a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu pro děti a mládež ve věku 7 – 19 let

S nástupem do základní školy si děti velmi záhy začínají ve třídě vytvářet svou vlastní „subkulturu“, na níž jsou učitelé někdy více a někdy méně napojeni. V některých případech mohou být tyto podskupiny zárodkem asociálních part, a to už i u dětí na prvním stupni ZŠ.
Při systému výuky, kdy převládá tzv. frontální vyučování a učitel pouze předává poznatky dětem, se vyučování aktivně účastní jen malá část žáků. Větší část se účastní málo nebo vůbec. Ukazuje se, že mezi neparticipujícími žáky jsou ti, kteří mají vyšší pravděpodobnost sociálního selhání a osvojení si sociálně negativního chování. Závažným rizikem v těchto  školách je stres a nuda. I tyto rizikové faktory mohou dovést děti až k závislosti na droze (bez ohledu na to, že je někdo o rizicích drogové závislosti poučí), ke vzniku násilí,  šikany a dalších společensky negativních jevů,  i přes prováděné a mnohdy nákladné a rozsáhlé preventivní programy.
Škola a školské zařízení, kde děti soutěží v reprodukci znalostí, jsou vedeny pouze ke kázni, ale tím současně i k nesamostatnosti, kde není rozvíjena tvořivost dětí a prosociální dovednosti představuje výrazně rizikové prostředí pro iniciaci nebo rozvoj společensky nežádoucích jevů. Hierarchicko – autoritativní model nebere na vědomí skupinovou dynamiku a podporuje negativní procesy ve skupinách. Mezi důsledky tohoto stylu patří v mnoha případech  i   současná epidemie šikanování ve školách.
Preventivní výchovně vzdělávací působení musí být neoddělitelnou součástí výuky a života základních škol a školských zařízení. Je nutné vyvarovat se  zjednodušeného pojetí zdravého životního stylu, kdy učitel vybere několik „žhavých“ témat a ta probere. Není dostatečně účinné  preventivní aktivity realizovat  pouze jako volnočasové aktivity organizované školou či školským zařízením a nebo nejrůznějšími formami mimoškolní činnosti ( sportovní kluby, střediska volného času apod.). Každodenní život školy musí mít takovou kvalitu, aby dětem  umožňoval osvojit si kompetence zdravého životního stylu, které jsou nejúčinnějším preventivním nástrojem.
Při diagnostice rizik pro možný výskyt sociálně patologických jevů u jednotlivých dětí ve škole a školském zařízení, je nutné analyzovat osobnost jedince, společenské vlivy formující osobnost, konkrétní sociální situaci dítěte, biologické (genetické) předpoklady a  osvojení si základních ochranných kompetencí.

Základními kompetencemi prevence v rámci podpory zdraví a zdravého životního stylu u dětí  navštěvující základní školu jsou :

  • zvyšování sociální kompetence – rozvíjení sociálních dovedností, které napomáhají efektivní orientaci v sociálních vztazích, odpovědnosti za chování a uvědomění si důsledků jednání,
  • posilování komunikačních dovedností – zvyšování schopnosti řešit problémy, konflikty, adekvátní reakce na stres, neúspěch, kritiku,
  • vytváření pozitivního sociálního klimatu – pocitu důvěry, bez  nadměrného tlaku na výkon,zařazení do skupiny, práce ve skupině vrstevníků, vytvoření atmosféry pohody a klidu, bez strachu a nejistoty,
  • formování postojů ke společensky akceptovaným hodnotám – pěstování právního vědomí, mravních a morálních hodnot postoje apod.

Dovednosti, znalosti a postoje , které si žáci osvojí musí korespondovat s věkem
navazovat na předchozí zkušenosti. Formy vzdělávání a výchovy musí zohledňovat životní styl rodiny i  působení vrstevníků.  Je potřebná spolupráce s mateřskými, základními a středními školami.

2. 4. Způsob realizace prevence sociálně patologických jevů ve výchovně vzdělávací činnosti v DD

Optimální jsou činnosti k pozitivnímu ovlivnění zdraví žáků, které je chápáno jako stav tělesné, duševní a sociální pohody, při současné změně postojů k sobě, k prožívání sebe jako individuality, ale v kontextu s druhými lidmi, s komunitou rodinné skupiny, dětského domova a okolním světem, k pozitivnímu citovému naladění a myšlení, k osvojení si dovednosti řešit stres a k dodržování životosprávy.  Vhodné jsou činnosti orientované na hlubší poznání dovedností osvojených při vstupu do školy , na schopnost pracovat v kolektivu a uvědomění si co tělu prospívá je vhodné realizovat formou pobytových programů spojených se sportovní činností a aktivním trávením volného času. Je zde osvojována i vzájemná pomoc, podřízení se možnostem skupiny, zvládnutí fyzicky náročných situací.
Přechod na druhý stupeň základní školy přináší řadu změn a z nich vyplývajících zátěžových situací. 4innosti je vhodné založit na aktivní práci skupiny i každého jednotlivce. V rámci toho  je třeba stanovit pravidla soužití ve skupině –aktivní naslouchání, pravdivost, důvěryhodnost, tolerance, maximální osobní nasazení. Pravidla je optimální stanovit na základě prožitku aktivní formou tak, aby je děti přijaly za svá. Tvorbu pravidel je vhodné doplnit hrami s nácvikem verbální a nonverbální komunikace, hrou na sebepoznání, simulačními hrami a relaxačními aktivitami. Cílem je vytvořit dobře fungující tým dětí a vychovatele.
V období puberty musí činnosti reagovat na celou řadu změn, přinášejících zátěžové situace v tomto věkovém období. Rozvoj pubertálního období s celou řadou fyzických a psychických proměn je obdobím rizikovým pro nástup sociálně patologických jevů. Je proto nutno pokračovat v budování kvalitního vrstevnického týmu, ve kterém se děti cítí bezpečně a jistě.
Činnosti je vhodné realizovat  výrazně aktivní formou. Osvědčenými metodami jsou brainstorming, diskuse, hraní rolí, rozhovor, empatie, kreslení a další. Posiluje se činnost jednotlivců, spolupráce ve skupině, volba vhodné komunikace, prosazování návrhů. Součástí programu by měly být hry  na nácvik verbální a nonverbální komunikace, simulační hry a relaxační techniky, využití metody kritického myšlení. Pomocí projektů je vhodné ověřit kvalitu vytvořených postojů ke zdravému životnímu stylu  a sociálně patologických jevům u  dětí. Výsledky ověřování vedou k námětům pro plánování dalších činností.
U dětí ve vělku nad 15 let by činnosti měly mapovat dosažené výsledky  osobnostního a sociálního rozvoje, fixovat tyto dovednosti a postoje.
Je vhodné integrovat i aktivity související s výukovými předměty ( zdravověda, ekoloie, přírodověda..) Aktivity, jejichž cílem je seznámit žáky s pohybovými aktivitami a sportem   a jejich funkcí zdravotní, relaxační, socializační a preventivní by měly být nedílnou součástí života dětí v dětském domově.
Nezastupitelnou roli v celém programu má kvalitní práce vychovatele, který v roli manažera řídí a připravuje spolu s žáky jednotlivé činnosti, přizpůsobuje je složení rodinné skupiny, schopnostem, vědomostem, dovednostem, možnostem a zkušenostem dětí.

Klíčové oblasti výchovně vzdělávací činnosti v DD:

  • oblast zdravého životního stylu – výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa, pohybové aktivity,
  • oblast společenskovědní – formy komunikace, sociální dovednosti a kompetence,
  • oblast přírodovědná – biologie člověka, fyziologie, chemie,
  • oblast rodinné a občanské výchovy,
  • oblast sociálně právní – právní aspekty sociálně patologických jevů, postoj společnosti k společensky nežádoucím jevům, práva dítěte apod.

Činnosti zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů  v DD :

  • společné stanovení a zažití pravidel soužití mezi žáky a vychovateli,
  • zvyšování zdravého sebevědomí žáků,
  • zkoumání a uvědomování si vlastní osobnosti,
  • vnímání individuálních odlišností dětí mezi sebou a přijímání těchto jevů,
  • nácvik vzájemné úcty, sebeúcty a důvěry,
  • rozvoj schopnosti diskutovat, komunikovat, řešit problémy a konflikty ( například formou  komunitního kruhu),
  • rozvoj schopnosti klást otázky, umění vyjádřit svůj názor, umění říci „ne“,
  • vytváření vztahu důvěry mezi žáky a učiteli a mezi žáky navzájem,
  • osvojování, respektování a dodržování pravidel soužití,
  • formování skupiny, která je pro děti bezpečným místem, která jim pomůže vyhnout se rizikovému společensky nežádoucímu chování – šikanování, užívání alkoholu a drog, vzniku různých typů závislostí apod.,
  • začlenění nových dětí do komunity rodinné skupiny a DD,
  • vytváření vztahu důvěry mezi dětmi a vychovateli a mezi žáky navzájem,
  • osvojování, respektování a dodržování pravidel soužití,
  • formování rodinné skupiny, která je pro děti bezpečným místem, která jim pomůže vyhnout se rizikovému společensky nežádoucímu chování – šikanování, užívání alkoholu a drog, vzniku různých typů závislostí apod.,
  • hlubší vzájemné poznávání dětí,
  • prohlubování vztahů důvěry,
  • upevňování kolektivních vztahů se včasným podchycením nežádoucích projevů chování,
  • trénink obrany před manipulací, s uměním říci „ne“,
  • trénink odpovědnosti za vlastní rozhodnutí,
  • zvládání náročných fyzických duševních situací,
  • umění vyrovnat se s neúspěchem,
  • upevňování vztahů v komunitě vrstevníků,
  • rozvoj schopností přijímat svobodná a odpovědná rozhodnutí,
  • nácvik efektivní komunikace na základě vlastních prožitků,
  • nácvik řešení zátěžových situací,
  • zvýšení schopnosti odolávat nebezpečím, krizím, stresu, zátěžovým situacím  (včetně – odmítání alkoholu, drog, nikotinu, nevhodných způsobů chování),
  • přehled životních rizik,
  • společenské vztahy ( včetně mediální hygieny, vlivu reklamy apod.,),
  • modelové, projektové situace poskytující návody k řešení problémů,
  • podporování identity dětí,
  • podporovat samostatnost v uvažování, rozhodování, myšlení,
  • konečné formování volních a morálních vlastností,
  • reálné sebepoznávání a vlastních možností,
  • samostatné fungování ve společnosti po odchodu z DD,
  • sexuální výchova a rodinná výchova, prevence AIDS, význam lásky v sexu.

Tyto činnosti plánují a realizují pedagogové v jednotlivých rodinných buňkách. Je vhodné integrovat i aktivity a činnosti související s výukovými předměty (zdravověda, ekologie, přírodověda..) Aktivity, jejichž cílem je seznámit žáky s pohybovými aktivitami a sportem   a jejich funkcí zdravotní, relaxační, socializační a preventivní by měly být nedílnou součástí, stejně jako aktivní využívání volného času sportem a pohybovými aktivitami.
Nezastupitelnou roli v celém programu má kvalitní práce kmenového vychovatele a asistenta pedagoga, kteří v roli manažerů řídí a připravují spolu s dětmi jednotlivé činnosti vzhledem ke složení rodinné skupiny, vzhledem k možnostem, schopnostem, dovednostem, vědomostem a zkušenostem dětí.

3. Závěr

Včasná prevence v oblasti sociálně patologických jevů je závažné téma, kterému musí být věnována  pozornost. Prevence musí být prováděna systémově a každodenně, v optimálním případě je prevence a zdravý životní styl jakousi přirozenou součástí života škol a školských zařízení, včetně dětských domovů.  Mnoho aktivit využitelných pro osvojení si zdravého životního stylu a metodiky prevence, nelze pouze vyčíst z manuálů, metodik a příruček. Je třeba se odborně vzdělat a získat i praktické dovednosti.
Pozitivní změny v účinnějších přístupech vychovatelů k dětem a mládeži při uplatňování prevence sociálně patologických jevů, rozvoj pozitivního sociálního chování a tím i posílení odolnosti žáků vůči nežádoucím sociálně patologických jevům, kooperace škol a školských zřízení ve vzdělávání pedagogů a vzájemná výměna pozitivních zkušeností jsou základem úspěšné realizace strategie prevence společensky nežádoucích jevů u dětí a mládeže.
Je třeba nejenom znát nové metody práce, je třeba si je i osvojit. Platí pro malé i velké žáky známé pravidlo : naučíme se  20% toho, co vidíme a  slyšíme, 40% toho, o čem diskutujeme, 80% toho, co děláme, a 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé.
Prevenci jednotlivých negativních jevů nelze provádět odděleně. Prevence musí být nedílnou součástí výchovně vzdělávacího a informačního procesu. Důležité je formování postojů a vytváření pozitivního sociálního prostředí a vazeb. Komunikační dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vazby, asertivní dovednosti, zlepšení sebeovládání, nenásilné zvládání konfliktů, zvládnutí úzkosti a stresu, jsou základní atributy zdravého životního stylu. Prevence orientovaná do oblasti zdravého životního stylu je východiskem i cílem.

Lenka Harisová  13. 3. 2008

Proč dětský domov?

Anotace: Tato práce zachycuje umístění čtrnáctileté dívky  do dětského domova. Její problémy týkající se záškoláctví, útěků z domova, alkoholizmu a výtržnictví.

Nejdříve si dívku pojmenujeme, aby zůstala skryta její identita a důvěrné informace. Tak třeba Jana. Je to dívka, která žije v neúplné rodině. Je vychovávaná matkou spolu se starší sestrou , která je polovlastní (jiný otec). Matka má děti až po rozvodu manželství z družských poměrů. Poslední dva roky je Jana zcela bez kontaktu s vlastním otcem. Dříve byl kontakt sporadický. Finanční situace tíživá, rodina je doplácena do životního minima. Ze strany matky je vedení Jany dlouhodobě velmi volné a nedůsledné, dívka má hodně volnosti, nemá nastaveny hranice, svůj volný čas si organizuje sama. Matka dlouhodobě věnuje více pozornosti starší dceři s níž bylo více problémů. Důsledkem je neuspokojené emoční strádání s navázáním na partu.
Výrazné výchovné problémy se datují od přelomu roku 2005/2006 kdy Jana navázala kontakt s problémovou partou. Následovaly potulky i do nočních hodin, záškoláctví, zhoršení prospěchu, krádeže doma, v obchodech, krádeže kol ( v šetření PČR). Nedostavila se k opravným zkouškám, opakuje šestou třídu. Návrh na pobyt do střediska  výchovné péče. V den nástupu matce cestou utekla a za dva dny ji zadržela policie ČR a  předala matce. Poté se uskutečnil nástup do střediska. Během pobytu v diagnostickém ústavu se jeví Jana jako aktivní zvídavé děvče. Brzy si vybudovala pozici v převážně chlapeckém kolektivu, která se během pobytu neměnila. Výrazný byl sklon k dominanci v rozhodování. Počáteční stav nedůvěry k dospělým směroval veškerou činnost do zákulisí skupiny, kde bylo její zázemí i před pobytem.  Chlapecká  role, do níž se staví a její posun do dívčí, byla jedním z individuálních cílů pobytu. Vyzvedáváním předností a kvalit, kterých se v průběhu pobytu mnoho objevilo, se posouvá i sebepřijetí a sebedůvěra. Obé bylo nezbytností k navázání vztahu k dospělým. Dalším  z bodů bylo nastavení přehledného systému sankcí i odměn, který umožnil pravdivá sdělení o sobě i o svém činění. V oblasti respektování režimu měla problémy pouze s kouřením. V rámci dovolenek se vyskytl problém pozdních návratů.
Po návratu domů se,  ale rychle vrátila  k minulému chování. Navíc se objevily opakované zkušenosti s alkoholem a tak došlo k vydání předběžného opatření.
Jana má schopnost rychle navazovat sociální vztahy a orientovat se v nich. Je schopna jednat pod vlivem okamžité situace impulsivně. Momentálně je na křižovatce. Jakým směrem se vydá nemá zcela ve vlastních rukou. Její proces rozhodování je ovlivněn způsobem výchovy s nevelkým tlakem a malou nabídkou podnětů. Sama tíhne k jednoduché cestě s možností prokličkovat doma i mimo domov. Důsledky jízdy touto cestou není zatím schopna zcela vnímat, ačkoliv s dostatečným počtem zpětnovazebních informací vidí nyní svoji situaci reálně. Není natolik silná, aby sama odolala tlakům prostředí, ve kterém se nachází. Vzhledem k dlouhodobé znalosti rodiny a vývoje v ní se jeví momentální možnost změny v rodině jako velmi nepravděpodobná. Další setrvání v tomto prostředí, neskýtá možnost změny. Doporučení je v tomto směru jednoznačné. Při zachování kontaktů s matkou nabídnout jako alternativu dětský domov, kde podobně jako ve středisku, lze očekávat pokračování v započatém procesu změny navyklých modelů jednání.
V polovině roku 2007 byla umístěna do dětského domova. V novém prostředí se rychle zorientovala. Navázala přátelské vztahy s ostatními dětmi. Je kuřačka, ale v domově dodržuje stanovená pravidla ohledně kouření. Bohužel venku na volné vycházce nemůžeme její vášeň k cigaretám kontrolovat a jistě využije čas k této oblíbené zábavě. Navenek se může jevit jako citově plochá, je to ale zcela naopak. Je velmi citlivá a zranitelná, potřebuje kolem sebe lidi, kterým může věřit a kteří ji pomohou rozlišovat co a jak. Bohužel, aby obstála ve skupině naučila se kouřit, na čemž je do určité míry momentálně závislá. Měla také mnoho zážitků s opilostí, což také souvisí se skupinou ve které chtěla obstát.V rámci dovolenek se vyskytl opakovaný problém pozdních příchodů z důvodů opilosti a krádeže. Situace byla konzultována a byla navržena léčba v dětské psychiatrické léčebně pro riziko vzniku závislosti. K hospitalizaci nedošlo, s Janou byla učiněna dohoda o abstinenci, kterou dodržuje. V případě opakování problémů je možno léčbu nastoupit.
Hlavním cílem výchovného plánu bude školní příprava, seznámit se základy sexuální výchovy, klást důraz na intimní hygienu a vztah k osobním věcem, cvičit verbální projev, nestydět se říkat i nepříjemné věci, připomínat ji, že ve svém věku, váze a pohlaví může získat závislost na alkoholu a cigaretách během několika týdnů. Pohlídat si s kým se stýká, aby nenavázala podobné destruktivní vztahy. Směřovat ji ke zdravému trávení volného času.