ROMOVÉ A JEJICH POSTOJ K HUDBĚ

V úvodu bych chtěl informovat čtenáře, čeho se bude moje práce týkat. Zaměřil jsem se v této práci na Romy a jejich postoj k české, komerční a romské hudbě. Troufám si tvrdit, že většina z nás nepřemýšlela na tím, že ve většině Romských rodin není slyšet z přehrávačů česká hudba a při tom česky hovoříme a bydlíme v Čechách od nepaměti. Od třech let jsem byl adoptován českými rodiči a neměl jsem příležitost přijít do kontaktu s romskou kulturou asi do mých 15 let. V té době jsem přišel poprvé do kontaktu s Romy a cítil jsem v sobě, že se mezi nimi cítím dobře a čím dál víc jsem cítil potřebu se s nimi stýkat. Zanedlouho si dokonce můj starší bratr (bratr je také Rom a byl také adoptován) přivedl romskou přítelkyni, kterou představil našim rodičům. Před tím udržoval vztah pouze s českými děvčaty a myslím, že i on cítil, že to není ono a našel si romské děvče. Zanedlouho se k nám nastěhovala, protože s ním čekala miminko a já jsem měl ještě větší příležitost přijít do kontaktu s romskou hudbou a kulturou. Uměla velmi dobře vařit a já poprvé ochutnal halušky na romský způsob. Každému doma chutnaly.

Pak jsem po základní škole nastoupil na první romskou střední školu. Byla to velmi dobrá škola. Byl jsem velmi překvapen velmi chytrými a inteligentními spolužáky. Všichni jsme byli Romové. A do nynějška jsem se nesetkal s tím, že by si nějaká romská parta nebo jednotlivci přehrávali české nebo slovenské písničky. Já za sebe musím říct, že já mám rád české i slovenské písničky. Spousta děvčat a chlapců si vychutnávají převážně zahraniční muziku – R n´B, soul a rap. Podle zpěváku těchto hudebních odvětví se snaží oblékat. Takže na střední škole jsem byl jeden z „nejhůř“ oblékaných studentů. Styl, který jsem si oblékal, nebyl „in“ a také někdy proto jsem zcela nezapadal do party, ale na druhou stranu mi stačilo pár lidí, s kterými jsme si rozuměli. Na škole nikdy nebyla preferovaná česká ani slovenská hudba. Takto je to i nyní mezi mými přáteli. Někde je zase preferovaná jenom romská hudba. V prostředí, kde žiji, žijí se mnou, řekl bych, ortodoxně romsky založení lidé. Takže doma neustále slyším romskou a někdy zahraniční hudbu, ale opět ne českou. Proto jsem se neváhal zeptat, proč tomu tak je. Česká hudba, konkrétně rytmus a melodie, není tak atraktivní jako je například rap. Jeden z respondentů uvedl, že například MIG 21 jsou docela vyhovující, protože splňují dané předpoklady, jako rytmus a melodie. O samotný jazyk nejde, protože např. angličtině většina Romů nerozumí. Jde pouze o rytmy, které skladba obsahuje. Hovořil jsem s jedním Romem, který vystudoval hudbu a má pro hudbu velmi dobrý sluch, a ten tvrdí, že takový styl hudby poslouchají spíše lidé, ze sociálně problematického prostředí, že většinou písničky, které většinou poslouchají, (omlouvám se znalcům, je to velmi dlouho, co jsme spolu na toto téma hovořili a nepamatuji si přesně terminologii) obsahují málo tónů a rytmů. Jsou velmi často opakovány a jsou velmi jednoduché. Je to jakási míra tónů, které dokáže člověk ze sociálně znevýhodněného prostředí vstřebat. Toto se týká samozřejmě všech lidí. Je to tím, že nebyl dostatečně duševně rozvíjen. Pokud někoho z čtenářů zajímá, jakou hudbu poslouchám já, nemám žádný vyhraněný styl. V mém notebooku v sekci hudby je možné najít např. Marii Rotrovou, romskou skupinu Gypsy Culi, No name, Chinaski, Petru Janů, Timbaland, Andrea Bocceliho, legendární Dusty Springfield apod.. Takže můj repertoár nezná hranice.

Nedávno jsme měli příležitost v posledním díle v pěvecké soutěži X-Faktor sledovat velmi nadaného romského operního pěvce (jeho jméno se mi nepodařilo dohledat), který dokázal českému národu, že nejsme jenom „banda“ nevzdělaných skotačících hudebních neznalců. Tento nadaný zpěvák se objevil v castingu, v kterém ale neuspěl kvůli právě zvolenému repertoáru, ale přesto na něj TV Nova nezapomněla a pozvala ho na vystoupení v posledním díle zmiňované soutěže. V castingu se také objevil ještě jeden Rom, který tedy také chtěl ukázat národu, jak se opera zpívá, ale dopadlo to pro něj velmi komicky. Nicméně ale dokázal, že i on není zaměřen pouze na romskou a pop hudbu.

Romové a jejich pojetí hudby

Pro Romy je hudba součástí života a provází je celým životem. Romové si skládali písně sami. Vypráví v nich o jejich současném životě. A protože osud těch, kteří o něm hovoří v těch písní, posluchači je velmi rádi poslouchají, protože je podobný právě jejich osudu a tomu, co právě prožívají. V písní se hlavně zpívá o tom, že někdo umírá, že nejsou peníze a nebo o tom, že má někdo nastoupit do vězení. Je to zajímavé, ale v majoritní společnosti můžeme sledovat rozdíly mezi jednotlivci, kdežto Romové žijí velmi podobným stylem života. Narodí se a už od malička jsou vedeni převážně k „volnosti“. Děti si víceméně můžou dělat, co chtějí. Děti pak nastoupí do základních škol se sníženými osnovami a rodiče i děti ví, že na další vzdělávání nenastoupí. Nahlásí se na úřad práce a ve velké míře jsou pak dospělí Romové nuceni chodit na železo nebo chodit do špatně placených brigád „na černo“. Hovořil se svým romským otcem, který vyrostl v tradiční romské rodině, který také nemá práci a podniká taky „načerno“. Řekl mi ale, že romské písničky neposlouchá, že nerad poslouchá v písních jen o daných negativních problémech. Poslechne si proto radši českou písničku, u které si i rád zazpívá třeba v autě. Snaží se na sobě pracovat a vede děti v prvé řadě ke vzdělání, díky němuž si pak budou moci najít kvalifikované zaměstnání. Dá se říct, že už narůstá počet takto zodpovědných rodičů, ale pořád je to málo. Jak jsem výše zmiňoval, žiji v tradičním romském prostředí a přijde mi, že dost Romů se vyžívá ve svém stylu života a romská hudba je jeho kořením. I když žijeme všichni slušně, ale kromě mě ostatní vnímají svůj život jako něco, co se nedá ovlivnit. Prostě to tak je a bude, protože jim to není přáno. Většina z nich neví, co je kino, co je např. dobrá restaurace, co je divadlo a nebo dokonce kvalitní kadeřník. Jako kdyby se řídili písničkami, které poslouchají a přijde jim to naprosto normální, že takto „musí“ žít. Ale když se jich zeptám, proč nejdou do kina nebo proč si třeba nejdou sednout do dobré restaurace, řekli mi, že na to buď nemají peníze a nebo že to prý není pro ně.

Myslím si, že jsem do jisté míry ovlivnil svoje spolubydlící, kteří třeba nikdy před tím nebyli v sauně. Chodíme společně do dobrých restaurací a naše blízké okolí se nestačí divit. Samozřejmě to není každý týden, ale snažíme si alespoň jedenkrát v měsíci „povyrazit“.

V této části jsem se snažil ukázat, jak a nakolik nás hudba ovlivňuje. Některé málo a někteří jsou překvapivě ovlivňováni v té nejvyšší míře. Proto s tvrzením, že hudba nás Romy ovlivňuje celým životem, se ztotožňuji.