Lenka Hrubá, Pavlína Kučerová, Monika Hrubá a Petra Kabourková

DOUČOVÁNÍ V RODINĚ TORÁČOVÝCH Z POHLEDU JEDNOTLIVÝCH STUDENTEK

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna

A) Lenka Hrubá – Doučování Lenky (podzim 2004)

1) poprvé

Poprvé jsem s Julkem (terénní soc. pracovník) přišla do rodiny. Byla jsem celkem nervózní, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Ale nakonec se ukázalo, že nemám být z čeho. Rodina nás vřele přivítala. Zatímco Julek v pokojíku holek dával dohromady kopírku k počítači byla jsem s jejich matkou a tetou v kuchyni. Uvařily mi čaj a donesly talíř s vynikajícími tvarohovými koláči. Pořád se mě vyptávaly na různé věci, jakoby zjišťovaly co jsem vůbec zač. Domluvili jsme se na dnech a hodině, kdy budeme k nim chodit, rozloučili se a šli.

2) 25. 10. 2004

Dnes – hned na první hodině – mě Lenka překvapila tím, co všechno o mě ví. Byla jsem z toho dost v rozpacích. Prý se to dověděla od Julka. Když jsem se ho později na to ptala, tak jí prý řekl o mně jen jednu neškodnou větu, ze které si vyvodila jiné věci a tak to na mě šikovně navlíkla, že se dozvěděla pak ode mě spoustu jiných. Prostě je to liška podšitá a příště si dám větší pozor na to co jí říkám 🙂

3) 3. 11. 2004

Dělaly jsme s Lenkou úkoly do matematiky a nějaká gramatická cvičení. Asi se nedokáže pořádně soustředit jen na jednu činnost. Nechápu, jak dokáže v hlavě podržet dvě tak rozdílné věci. Uprostřed rozpočítaného matematického úkolu se mě jen tak mimochodem zeptala zase na něco osobního nebo odpoví na něco sestře, přitom já jsem si ani nevšimla, že se jí na něco ptala.

4) 8. 11. 2004

Otevřel mi jejich otec. Poprvé, co jsem ho viděla. Nikdo ještě nebyl doma, tak mě posadil do kuchyně, nalil mi vodu, řekl, že se za chvilku Lenka vrátí a šel se dívat do obýváku na televizi. Přes 10min jsem sama čekala než někdo dojde. Možná to tak bylo lepší, protože nevím, o čem bych si s ním povídala. Pak do bytu vtrhl celý zbytek rodiny jak velká voda a už bylo všude až nadmíru živo. Děcka poletovala po bytě a pokřikovala po sobě. S Lenkou jsme se šly učit do pokoje abychom aspoň trochu unikly té smršti, kterou oni berou za samozřejmost.

5) 10. 11. 2004

Braly jsme sčítání a odčítání pod sebou. Strašně si plete přičítání jedničky. Mají nějaký jiný způsob počítání, než jsme se to učili my, takže jsem jí nemohla pořádně pomoct. To její počítání plete mě a mé zase ji. Dneska se střídala radost z úspěchu s beznadějí. Lenka už říkala, že to umí, že to chápe a pak, když jsme otočily list nevěděla vůbec nic. Při každém jejím neúspěchu jsem cítila, jak začíná být v místnosti dusno. Jakoby se Lenka uzavírala a nechtělo se jí už dál nic dělat.

6) 15. 11. 2004

Doma byla i jejich matka. V kuchyni dělala úkoly s mladší dcerou. My jsme se učily v pokojíku matiku. Co chvíli se ozval z kuchyně dost hlasitý křik, když udělala něco špatně. Ostatně většinou, když jsou doma sourozenci probíhá všechno v hrozném hluku. Jejich nejmladší bráška snad neumí jinak než hrozně hlasitě mluvit. Až mi z toho zaléhají uši. Zezačátku jsem se vždy lekala, co se děje, koho vraždí, ale teď už si pomalu zvykám. Všechno se řeší zvedlým hlasem. To je tam na denním pořádku. Matka řve na děti a děti na sebe navzájem.

7) 24. 11. 2004

Už zase jsme počítaly, tentokrát převod jednotek. Moc jí to nešlo. Užuž se chytala, ale pak jakoby vše zapomněla, i to co už jí šlo. Už to na ní poznám, když něco neví. Jakoby se uzavře, přestane se mnou mluvit a nic. Nic nedělá snad se ani nehýbe, ale ani se nezeptá. Nevím, jestli je naštvaná na mě, že jí to nedokážu líp vysvětlit nebo na sebe, protože už to uměla a zase si neví rady… Zatím pomáhá, když se jí zeptám na něco jí blízkého a neutrálního a pak, když už zase komunikuje probereme znovu postup počítání.

8) 29. 11. 2004

Dneska mě překvapila fyzikou. Bylo jí strašně moc a ke všemu jsem si ji už pořádně nepamatovala, ale nějak jsme to daly dohromady. Jen mě namíchl její přístup. Dala mi do ruky učebnici a tím v podstatě říkala, ať jí diktuji odpovědi. Ale tak to bývá i někdy jindy. Ale to tak nejde. Dala jsem jí učebnici zpátky a řekla, že je to její úkol, že jí s tím můžu jen poradit. Zezačátku nebyla vůbec nadšená. Jen se do té učebnice uraženě dívala, mlčela a ťukala tužkou do sešitu. Začaly jsme něčím lehkým, kde se trochu chytla a pak už to celkem šlo. Bylo na ní vidět, že se aspoň trochu snaží.

9) 1. 12. 2004

Dneska jsme to trochu odbyly. Napsaly jsme zase všechny domácí úkoly a pak se zakecaly. Ukazovala mi i se sestrou jejich masky na Mikuláše a povídaly, kam všude půjdou, co budu dělat já na Mikuláše a tak. Bylo to moc fajn a moc rychle to uteklo. Doma byl z rodičů zase jen otec, ale ani tentokrát jsem ho neviděla, protože byl celou dobu v obýváku u televize.

10) 6. 12. 2004

Den po Mikulášovi. Vysloveně na mě chrlila její dojmy z jejich obchůzek na Mikuláše. Ale přitom se i ptala, co já. Jak jsem se měla, co jsme dělali, prostě všechno. Pořád mě překvapuje, jak se vyptává, jak jí to všechno může zajímat. A proč vlastně?

11) 8. 12. 2004

Všechny děcka se nám motaly v pokoji, pořád se pošťuchovaly a dělaly děsnej randál. Ten malý chvilkami tak křičel, že jsem ani nic neslyšela. Lenka se na nic nesoustředila a snažila se je okřikováním nějak ukočírovat, ale nepomáhalo to. Otec si v klídku ležel v obýváku u televize a o nic se nezajímal..

12) 13. 12. 2004

Poslední doučko před vánocemi. Šla jsem rovnou ze školy a měla v batohu nějaké dárečky. Ukazovala mi, co koupila kamarádkám, tak jsem jí ukázala, co mám zase já pro své a říkaly jsme, co nám ještě chybí. Na chvilku se zamyslela a pak mi začla dávat nějaké tipy… bylo to fajn. Dokonce byl i klid. Malému jsem půjčila mobil, takže byl potichu a hrál „čtýrečky“, matka nebyla doma a otec byl nejspíš u televize.

 

B) Pavlína Kučerová – Doučování Ilonky a Lenky (podzim 2005)

Rodina Toráčových:
otec – zaměstnaný
matka – na mateřské dovolené
Lenka – 7. třída
Ilonka – 3. třída
Renek – 5 let
Esterka – 1 rok

Když jsem měla jít poprvé doučovat do „své“ rodiny, měla jsem smíšené pocity. Byla jsem zvědavá, jaké to tam bude, jak mě přijmou a jestli to zvládnu, ale měla jsem také strach… Co když mě nepřijmou, budou nepříjemní atd. Proto jsem byla ráda, že tam jdu poprvé se spolužačkou Monikou, která už v této rodině doučuje druhým rokem. Když jsme dorazily do Husovic, byla jsem značně nervózní. Došli jsme k žlutému pavlačovému domu a Monika zazvonila na jeden ze zvonků. Chvíli to trvalo a pak se v domovních dveřích objevila rozčepýřená hlava malého klučiny. Ten se ihned s Monikou vesele pozdravil a strkal ji dál. Než jsme došli do prvního patra, kde Toráčovi bydlí, představila mi ho jako Renka. Ihned po příchodu se v kuchyni objevila příjemná paní s malou holčičkou v náručí, vesele se zdravila s Monikou a ihned se seznamovala i se mnou. Představila se mi a pak mi představila i své děti – dvanáctiletou Lenku a osmiletou Ilonku a také malou Esterku. Velká část nervozity ze mne spadla. Už od první chvíle jsem se tam cítila příjemně a uvolněně. Nejprve jsem se domluvila s paní Toráčovou na dnech a hodinách, kdy k nim budu chodit a pak jsem si řekla, že když už jsem tu a mám čas, tak tam i zůstanu. Odešla jsem s Lenkou, kterou jsem měla doučovat především angličtinu, do jejího a sestřina pokoje. První, co mne zarazilo, byl fakt, že téměř žádný pokoj neměl dveře. Zprvu mi dělalo problémy zvyknout si na neustálé hlasy a přítomnost ostatních sourozenců. S Lenkou jsme si porozuměly a ihned se skamarádily. Ani jsem si nevšimla rychle utíkajícího času a bylo šest večer. Strávila jsem tam celé čtyři hodiny. Zdálo se mi to jako chvíle. Od toho dne jsem se na doučování vždy těšila a nedělalo mi problémy zůstat tam třeba o hodinu déle, když bylo třeba. Abych pravdu řekla, ještě se mi asi nestalo, abych se tam zdržela opravdu jen tu hodinu. Postupem času se stávalo, že jsem přišla a Lenka zrovna nebyla doma, a tak jsem se učila s její mladší sestrou. Ilonka je velice bystrá holčička a když chce, rychle chápe. Práce s ní mne velice baví, řekla bych, že dokonce víc než s Lenkou. Navíc mne velmi potěšilo, že už po dvou doučováních s Ilonkou mi paní Toráčová řekla, že se se mnou učí Ilonka velmi ráda a celý týden se na mne těší. Dokonce si připravovala i příklady do matematiky navíc. Tohle zjištění mne velmi potěšilo a dodalo mi ještě více chuti do další práce s ní. Když si dnes – po pěti měsících – vzpomenu na mé začátky u nich, je to jako by se to stalo už hodně dávno. Za tu dobu jsem se stala skoro nepsaným členem rodiny a zažila mnoho důležitých momentů. Byla jsem tam v den, kdy Lenka dostala svoji první pusu, když Esterka udělala svoje první krůčky a také když paní Toráčová řešila šikanu její dcery.

Bylo to právě minulý týden ve čtvrtek, když jsem do „své“ rodiny vedla svou spolužačku Kamilu jako další doučující. Když jsme přišli k Toráčům, její přivítání proběhlo obdobně jako to mé. Kamila má doučovat Lenku. Ta ale nebyla doma, což paní Toráčovou trochu rozčílilo. Posadili jsme se všichni v kuchyni, kde jsem si už dávno zvykla doučovat, a Ilonka nám ohřála čaj. V obýváku byla nějaká návštěva, ale já jsem si toho nevšímala, protože jsem na takový stav zvyklá. Neustálé návštěvy ať už příbuzných nebo kamarádek jsou už pro mne neodmyslitelnou součástí života této rodiny. Paní Toráčová se bavila s Kamilou a domlouvala se s ní na termínech, kdy bude docházet. Mezitím si Ilonka přinesla sešity a knížky, abychom se mohli začít učit. Potřebovala se naučit prvouku na očekávaný test. Kamila se mezitím ke mně občas přidala a tak jsme doučovali obě. Lenka pořád nepřicházela a tak začala být paní Toráčová nervózní. Nakonec se Lenka ukázala až skoro o hodinu později. Domluvila se s Kamilou na příštím týdnu a Kamča pak odešla do školy. Já jsem ještě zůstala, protože toho měla Ilonka ten den hodně. Paní Toráčová mi i přes mé chabé protesty udělala večeři, na což jsem si již také zvykla. Téměř pokaždé mi dává najíst a já už za tu dobu vím, že se nenechá odbít a navíc, když pozvání přijmu, je potěšená, že se mi za doučování může revanžovat. Potom přišla Lenka, jestli bych jí nepomohla ještě s jedním úkolem do matiky než půjdu. Řekla jsem, že ráda. Mezitím se paní Toráčová rozpovídala o incidentu, který se odehrál ten den u Lenky ve škole. Nějací noví spolužáci stáhli na chodbě Lence kalhoty a ta z toho byla značně rozrušená. Paní Toráčová mne poprosila, jestli bych jí nepomohla napsat dopis učiteli, co s touhle šikanou hodlá dělat. Nejdřív jsem byla v rozpacích, ale pak jsem jí s ním ráda pomohla. A tak jsem zase strávila na doučování dvě a půl hodiny, ale vracela jsem se domů spíš příjemně naladěná a odpočatá, než unavená.

Jedny z největších kladů, které na doučování vidím, je fakt, že jsem lépe pochopila romskou kulturu, jejich každodenní zvyky, styl života, jejich každodenní problémy, to že jim mohu pomoci je vyřešit, že jsem našla příjemné, milé lidi, kteří mne přijali jako člena rodiny – dokonce jsem dostala i mikulášskou nadílku – a že teď mohu říct lidem kolem sebe, že všichni nejsou stejní, že tak jako mezi „bílými“ jsou mezi nimi dobří i zlí. Jsem také ráda, když vidím, jak chce paní Toráčová svým dětem vždy pomoct a dát jim co nejlepší vzdělání. Ona sama přiznává, že holkám mnohdy nedokáže poradit s některými úkoly, o to víc si pak váží mojí pomoci při doučování. Těší mne, že se opravdu zajímá, jak její děti ve škole prospívají a dohlíží na ně.

 

C) Monika Hrubá – Doučování Lenky (jaro 2006)

Doučujete v rodině? (pokud ano, uveďte ulici) : Husovice

Kolik dětí doučujete? : 1

Jak jsou staré? Do jaké třídy chodí? : 13let, 7. třída

Z jakých předmětů je doučujete?: MAT, občas JČ, FYZ, Př

Jaké známky dítě z uvedených předmětů teď v pololetí?: M 4, Jč 2, Fyz 3, Př 3

Zlepšily se?: Já doufám, že ano. Na známce to nejde poznat, protože z matematiky má za 4 pořád, ale myslím si že zlepšení tam je.

Doučovat chodím ráda. Rodina je moc příjemná. Maminka se o školu zajímá. Dělá s mladší dcerou úkoly. Starší pomáhám já. Lenka je fajn holka. Úkoly dělá bez odmlouvání, i když někdy to na mě zkouší, jestli jí ho neudělám za ní. Ale když vidí, že ne, tak se do něj pustí sama. Neustále si chce povídat o všem možném, takže v půli rozpočítaného příkladu se mě zeptá třeba co sem dělala o víkendu. Když jí něco nejde, to naopak zmlkne a začíná být v místnosti dusno. To se já jí na něco mimo látku zeptám a když už je navázán kontakt může se pokračovat dál.

 

D) Petra Kabourková – Doučováni Ilonky a Lenky (podzim 2007)

Dne 24. září 2007 jsem začala doučovat v rodině Toráčových. Do této rodiny mě přivedla má kamarádka Veronika, která k nim docházela již dříve. Musím se přiznat, že jsem měla trochu obavy, nikdy dříve jsem přímo v romské rodině nedoučovala. Považovala jsem to však za novou zkušenost, snad jsem byla i trochu zvědavá. Obavy, které jsem měla, se však rozplynuly hned při prvním setkání, kdy jsem se seznámila se všemi dětmi i s jejich maminkou. Všichni na mě působili velmi sympaticky. A přestože v rodině bývá někdy docela rušno, chodím k nim ráda.

V doučování se střídáme s Veronikou. Já je doučuji pravidelně v pondělí, úterý, středu a pokud nejezdím domů do Karviné, tak i ve čtvrtek a v pátek. Doučování začíná tím, že nejdříve uděláme domácí úkoly a pak se věnujeme učivu, které ve škole nepochopili a potřebují ho znovu vysvětlit. Obvykle trvá doučování hodinu a půl až dvě hodiny.

Do rodiny docházím teprve krátce. Ale myslím si, že i za tu krátkou dobu jsem je poznala a vím, které předměty jim jdou snadno, a které o něco hůře.

Začnu třeba Lenkou. Lenka je v posledním ročníku na základní škole. Je velice rozumná a na svůj věk velice šikovná, dokáže se postarat o všechny své sourozence, umí uvařit, vyžehlit,… Největší problémy má Lenka s matematikou a chemií. Jde vidět, že ji na známkách záleží, protože se opravdu hodně snaží. Také se věnujeme přípravě na přijímací zkoušky na střední školu. Řešíme přijímací testy z angličtiny a českého jazyka. Lenka by chtěla být kosmetičkou nebo kadeřnicí. A já věřím tomu, že svého cíle dosáhne.

Iloně je jedenáct let a chodí do páté třídy. Ilona se dokáže soustředit pouze na krátkou dobu, poté ji učení přestane bavit, začne se předvádět, je roztěkaná, odmlouvá. Proto se snažím učení něčím zpestřit. Například ji nosím výstřižky různých článků z časopisů (např. o módě), které si čteme a pak si o článku povídáme. Tímto se zdokonaluje ve čtení, které ji moc nejde a zároveň si procvičuje paměť. Podstatné však je, že ji to baví. Větší problémy má v matematice, má potíže s jednoduchými matematickými operacemi jako je násobení a dělení. Často si plete znaménka. Ale pomalu se začíná zlepšovat. V českém jazyce má problém s gramatikou. Zpočátku jsem měla s Ilonou problémy. Ale myslím si, že už si na mě zvykla. Teď spolu vycházíme dobře. Osobně si myslím, že by Ilona mohla mít mnohem lepší známky, než má dosud, jenom kdyby se více snažila. Bohužel neumí ve škole zúročit to, co se během doučování naučila. Například jsme se učily referát o kočkovitých šelmách, doma ho uměla, ve škole z něho dostala pětku. Nevím, zda je to trémou, nesnaživostí a lhostejností k tomu, jakou dostane známku nebo přístupem učitelky k ní.

Renek se školou nemá výrazné potíže. Je velmi talentovaný v matematice, ta ho opravdu baví. Neustále vyžaduje, ať mu někdo píše příklady. Větší problémy začal mít v českém jazyce, ale myslím si, že učivo brzy dožene. U Renka jde vidět, že ho škola baví.

Zda se děti během doby, kterou k nim s Veronikou docházíme, nějak radikálně zlepšili, co se týká školních výsledků, to nemohu posoudit. Obě se jim snažíme s nepochopenou látkou pomoct, ale je pouze na nich, zda to dokáží ve škole zúročit.