DOUČOVÁNÍ SABINKY, 4. třída

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna.

Moje holčička na doučování se jmenovala Sabinka. Na první doučování jsme se domluvili na 9. října 2009. Co se týká domluvy v dalších týdnech, nebyl žádný velký problém. Vzhledem k tomu, že Sabinku vychovává babička s dědečkem, kteří jsou již doma, měli času hodně a proto jsme se pokaždé domlouvali spíše podle toho, jak to vyhovovala mé situaci ve škole. Problém nebyl ani když Sabinka onemocněla, babička mě kontaktovala a domluvily jsme se na jiný den. Jak jsem pochopila, Sabinčina maminka měla nějaké poporodní problémy a proto se o Sabču nemohla sama postarat (ne že by nechtěla, ale dítě ji nebylo svěřeno), z toho důvodu žije Sabinka s prarodiči. Nevím jestli se s maminkou, popřípadě s vlastním otcem setkává a jak často, ale bylo vidět že rodiče v její výchově chybí. Prarodiče jsou vždy k vnoučatům benevolentnější a přece jen jsou ze školy už déle pryč a tak je to o něco větší problém s učením. Je vidět, že mají snahu – sehnali jí doučování, ale tím z mého pohledu snaha pomalu končí. Chápu, že s učivem jí už moc nepomohou, ale je zcela na nich, aby Sabču motivovali, a dohlídli na to, zda má všechny úkoly hotové a je naučená, alespoň podle vlastních možností. Když jsem s ní dělala úkoly já, babička potom vše ještě prošla a podepsala, další týden ale Sabinka donesla poznámku, že chybí podpisy a nedochází ke kontrole sešitů, kde chybí opravy písemek a domácích úkolů, bylo tedy vidět, že normálně tato situace s kontrolováním nejspíš nenastává.

Zavedli jsme cvičný sešit, kam jsme psali příklady do matematiky pro vysvětlení nebo na další propočítání, slovíčka do angličtiny a podobně. Původně měl tento sešit sloužit ke komunikaci s třídní učitelkou, ta ale odmítla s tím, že vše co potřebuji vědět se dozvím z deníčku na domácí úkoly. Je pravdou, že tam bylo napsáno vše co se probírá a co má Sabča za domácí úkol, ale o její práci ve škole jsem se z toho bohužel nic nedozvěděla.

Měla jsem takové rozpolcené pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jí můžu pomoci, snažila jsem se jí všechno znovu vysvětlit a dávala jsem jí i úkoly navíc, aby si vše procvičila, na druhou stranu jsem žádný velký výsledek neshledala, a to je podle mého názoru tím, že jeden den učení nestačí. Pokud se jí nikdo další dny nevěnuje a ani nedohlídne na to jestli se učí, tak je potom snaha marná. O to víc mě zamrzelo, že se o něco snažím a když za týden přijdu a podívám se do našeho cvičného sešitu nestačím se divit. Přes hodinu jsem se Sabčou seděla nad převody jednotek, vše jsme propočítaly, dala jsem jí úkoly navíc a do týdne je měla mít spočítané. Půlku spočítanou neměla a ještě tam měla úplně hloupé chyby (u příkladů, kde jí údajně radil dědeček). Další co mě zarazilo byla angličtina. Ve čtvrtek za Sabčou chodila ještě nějaká slečna na doučování. Já jsem se se Sabinou k angličtině dostala asi až po měsíci (do té doby jsme se neustále zabývaly matematikou). Procházela jsem si její pracovní sešit. Pod špatně vypracovaným cvičením (které bylo opravené pouze z části paní učitelkou na angličtinu) byl podpis a další cvičení které bylo také špatně bylo pro změnu děláno s druhou slečnou na doučování. Já sama nejsem v angličtině žádný expert, ale tady se nejednalo o žádné složitosti, šlo vesměs o špatně napsaná slovíčka. Základní slovíčka, která byla povětšinou na stejné straně předtištěná ve vzoru. A tak jsem se sama sebe ptala, jak to dítě má něco umět, když ho to sama učitelka naučí špatně? Navíc Sabinka dělala angličtinu druhým nebo třetím rokem a absolutně neovládala žádná slovíčka, neuměla je napsat, vyslovit a o překladu se raději nebudu ani zmiňovat. Bohužel tady v tomto případě to byla její chyba jen minimálně.

Ještě se vrátím k matematice. To byl opravdový boj. Po chvilce tréninku jsme vypočítali nakonec všechny úkoly z domácích úloh, ale pokaždé nás neuvěřitelně zdržela násobilka. Proto měla Sabča tak špatné známky z prověrek, ne že by nedokázala vypočítat příklad na dělení (i ty složitější příklady se zbytkem jsme nakonec společně nějak vyřešily) nebo násobení pod sebou, prostě si jen špatně spočítala kolik je například 4*8. Někdy jsme i deset minut seděli nad podobným příkladem, všemi možnými způsoby jsem se snažila Sabču k výsledku přivést, když jsem se ale zeptala, za chvíli zase nevěděla. Přitom se jedná už o starší učivo, které by si měla osvojit, protože je důležité i pro praktický život.

Jediné s čím nebyly nijak závažné problémy byl český jazyk, kde měla Sabča i docela hezké známky. K jiným předmětům jsme se prakticky nedostaly. Pokaždé když jsem přišla na doučování, zkontrolovala jsem všechny sešity, nahlédla do žákovské knížky a do úkolníčku. Nejprve jsme dodělaly opravy do sešitů a potom jsme se pustily do domácích úkolů, kde šlo tedy převážně o matematiku, český jazyk a později i anglický jazyk. Na jiné předměty pak už nezbýval čas a hlavně nebylo nutné další vysvětlování (například ve vlastivědě šlo o to aby se to Sabinka naučila, nešlo o pochopení). Krom zadaných příkladů, jak už jsem psala, jsem si příklady také vymýšlela, aby se Sabča více procvičila.

Přesto, že některou látku už prarodiče nezvládali, měli jistou možnost se Sabince věnovat. Pár příkladů na násobení každý den (je možná kontrola na kalkulačce) a nakonec si myslím, že i s tou prokletou angličtinou by jí mohli pomoci, alespoň se slovíčky (nadiktovat podle slovníčku česká slovíčka a poté zkontrolovat, popřípadě opačně). Protože i když se kdokoliv z nás bude snažit sebevíc, výsledek nebude nikdy takový, jako kdyby se jí doma věnovali také. To mě mrzelo, jinak nechci aby to vyznělo nějak špatně, s doučováním jsem byla spokojená, Sabča byla občas trochu dopletená, ale byla vidět její snaha. Na jejich přístup ke mně si také nemohu stěžovat, je vidět, že mají jiné zvyky a hlavně úplně jiný charakter, ale ke mně se vždy chovali pěkně, nabídli mi kávu i něco k zakousnutí. Ze začátku bývala Sabča taková plachá, později se „otrkala“ a už se tak nebála na něco zeptat. Občas jsem si povykládala i s babičkou, třeba když jsem přišla dřív než Sabinka ze školy, ale jinak jsme si žádný zvláštní vztah nevytvořili. Spousta lidí mě od doučování odrazovala, snad předsudky k Romům, nebo nevím. Já osobně proti nim nic nemám a mohla jsem se přesvědčit, že mohou být stejně tak dobří jako špatní, stejně jako obyčejní češi. Celkově bych doučování hodnotila kladně, určitě to pro mě byla veliká zkušenost, bohužel nebydlím v Brně, tak to pro mě bylo časově náročné a proto nejspíš nebudu zatím v doučování pokračovat. Každopádně doufám, že se Sabince bude dařit a že doučování nevzdají, přece jen je lepší něco než vůbec nic.