DOUČOVÁNÍ CHLAPCE, 3. třída

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna.

Doučování probíhalo tak, že když jsem přišla poprvé do rodiny, přivítali mě s vřelostí a byli ke mně velmi laskaví. Hned mi nabídli čaj nebo kávu, popovídali jsme si, představili mně svou rodinu, děti. Tato rodina má šest dětí, z toho tři děti jsou trojčata a další děti jsou od sebe o rok a něco. Doučuji dítě chlapce, který chodí do třetí třídy Základní školy Merhautovy v Brně. Tento chlapec není hloupý, jenom jediný problém je ten, že rodiče z důvodu starání se o malá trojčata a otec z chození do práce, nemají na chlapce dostatek času, aby na něj dohlédli, jestli se učí a dělá úkoly a připravuje se do školy. Abych se vrátila k průběhu doučování. Při každé návštěvě doučování mě přivítali a uvařili čaj nebo kávu a také nabídli zákusek nebo něco k zakousnutí. Až potom mohlo začít doučování. Vždy jsem s chlapcem probrala to, co nepochopil ve škole, pomohla s vypracování domácích úkolů a přípravou na probírané učivo. Postupovala jsem metodou od více známého k méně známému. Probrali jsme to, co věděl perfektně a následně jsme navázali na to, co mu nebylo jasné ve škole a dostatečně dané učivo nepochopil. Vždy jsem se snažila chlapci vysvětlovat látku pomocí názorných ukázek například pomocí různých vystřihovánek nebo vyučujících pomůcek, pomocí obrázků a tak dále. Například chlapec nevěděl učivo, které se týkalo předmětu prvouky. Probírali zrovna domácí a hospodářská zvířata a chlapec nevěděl „kdo je čí maminka nebe tatínek a popřípadě jejich mládě“. Vůbec nevěděl, že koza má mláďata kůzlata, prasnice má selátka a jejich „otec“ je vepř. Takže jsem se zde snažila chlapci vysvětlit tuto problematiku pomocí názorných obrázků. Vytvořila jsem pomocí vystřihovaných obrázků zvířat takové rodinky, které se skládali s rodičů zvířete a jejich mláďat. Tyto obrázky jsem popsala, aby chlapec poznal, jak vypadá koza, kozel a jejich mláďata a že tvoří takzvanou rodinku. Také nevěděl, že slepice má kuřátka, jejich otec je kohout, že kačena má kachňátka a tak dále. Také v prvouce nechápal, jak se rozezná strom od keře, takže jsou v mé obci vyšla na procházku do lesa a nafotila obrázky stromů a keřů a pomocí těchto obrázků jsem chlapci ukazovala jak vypadá strom a keř, že strom může být ovocný, listnatý, jehličnatý. A keře mohou být různé růže, šípky, zlaté deště a tak dále. Tyto obrázky jsme si společnými silami popsali, napsali jsme, o jaký strom se jedná, že je to strom a že je to například jabloň, a u keřů bylo důležité rozeznat rozdíl od stromu, že keř nemá žádný kmen a to chlapec viděl na všech obrázcích a podle toho dělil správně stromy od keřů.

Takže na takovýchto problémech, jsem poznala, že se bude chlapci nejlépe učit pomocí názorných obrázků a bude vše vidět před sebou, také si obrázky může ohmatat rukama.

V předmětu vlastivěda ve škole zrovna probírali Českou republiku, na jaké se člení kraje, co je pro který kraj typické, jaké jsou tradice v různých krajích a tak dále. Vzhledem k tomu, že pocházím z jihomoravského kraje, byla jsem schopná chlapci tento kraj velmi přiblížit. Ukázala jsem mu obrázky, jak vypadá naše obec, náš okres. Přiblížila jsem mu naše kroje, tradice, zvyky a chlapec mě na druhou stranu popsal město Brno, co je typické pro Brno z jeho dětského pohledu, co v Brně můžu najít, jací jsou zde lidé, tradice, zvyky a tak dále.

Chlapec věděl, že se mohl na mě obrátit se vším, co nevěděl a potřeboval poradit. Hodně jsem dbala na tom, aby se chlapec nebál se mě zeptat na cokoliv, co se týče školy. Ptal se hodně i paní učitelky, ale věděl, že když přijdu já, budu mít čas jen na něj a budu se mu danou látku vysvětlit. Také jsem zpozorovala, že když jsem přišla na doučování, byla přítomna matka chlapce, ale nikdy nám do doučování nijak nemluvila. Překvapilo mě, že v tu dobu, kdy jsem chlapce doučovala, se zajímala o chlapcův prospěch, jeho známky, co dělali ve škole a tak dále co se týče školy. Určitě to může být tak každý den, ale při doučování jsem též zpozorovala, že má hodně práce s již zmiňovanými trojčaty, kterým je něco málo přes rok. Stará se o ně pečlivě, když udělají nějaký nepořádek, vždy to po nich uklidí a v bytě má velmi čisto a uklizeno, nikde žádný umazaný stůl od jídla nebo drobků. Vždy jsme měli na doučování klid, byly jsme buďto v kuchyni nebo v pokoji chlapce. Když jsme byly v kuchyni, byla přítomná matka a dělala si svou práci v kuchyni, ale nezasahovala do doučování. A když jsem chlapce doučovala v jeho pokoji, měli jsme velký klid na učení se. Malé děti byly ve svém pokoji a hlídala je jejich starší sestra nebo sestra matky, aby nedělaly nepořádek a nerušili nás při doučování a učení.

Jelikož jsem v doučování pokračovala od podzimního semestru, vím, že chlapci hrozila čtverka na vysvědčení z češtiny a trojka z matematiky. Velké překvapení pro mě bylo, to že chlapec měl na vysvědčení z českého jazyka trojku a z matematiky dvojku. Takže jsem viděla, že ten kus práce, který jsme udělali, byl vidět a hlavně poznat na prospěchu chlapce ve škole.

Od jeho matky vím, že chlapce ve škole chválí i jeho učitelka, že jde vidět, že s chlapcem někdo ustavičně pracuje a věnuje se mu. Podle vzkazů od učitele jsem věděla na co se mám u chlapce zaměřit a co s ním stále probírat a procvičovat. Věděla jsem, že chlapec má velký problém s tím, že nevěděl například u slova tatínek, kde má udělat čárku nad písmenem a také nevěděl, jestli tam ta čárka má být. Takže jsem se mu při diktování textu nebo diktátu snažila naznačovat hlasem to, aby poznal, že nad písmenem má být čárka. Výhradně jsem vyslovovala dlouze slova, která měla na určitém místě dlouhé písmeno. Každé doučování jsem s chlapcem psala diktáty a procvičovala dlouhá a krátká písmena, jak písmena vyslovovat a jak má poznat, že nad písmenem čárka být má nebo nemá.

Při učení vyjmenovaných slov jsem měla problém s tím, že se chlapec neučil vyjmenovaná slova. Snažila jsem se to s ním procvičovat čtením na každém doučování, vždy měl pře sebou papír s vyjmenovanými slovy. Pokaždé dvakrát nebo třikrát přečetl vyjmenované slovo například po písmeno b a po čtvrté jsem mu papír schovala a snažil se vyjmenovaná slova vyjmenovat z paměti. Věděla jsem, že když nejsem přítomna v rodině na doučování, že se chlapec vyjmenovaná slova neučí. A postupem času se chlapec naučil vyjmenovaná slova, která se učila ve škole a měl je umět nazpaměť. Vždy jsem s ním dělala různá cvičení na procvičování vyjmenovaných slov, chlapec doplňoval tvrdé nebo měkké i a vždy mně zdůvodnil, proč napsal takové i jaké napsal. Pokud to bylo špatně, vždy jsem mu vysvětlila, proč to má tak být, podle jakého je to pravidla popřípadě, další vyjmenovaná slova po b do vyjmenovaných slov patří, například babyka, Bydžov a tak dále. Takže si chlapec výjimky zapsal a měl je vždy před sebou. Také jsme vyjmenovaná slova procvičovali pomocí kartiček s měkkým a tvrdým i. Vždy jsem chlapci řekla slovo, ve kterém se vyskytovalo písmeno, po které měl umět vyjmenovaná slova, a chlapec pomocí kartiček ukazoval jaké y nebo i ve slově bude napsané a vždy zdůvodnil, proč ukázal y nebo i.

Při doučování jsem se setkala s tím, že když jsem přišla do rodiny už poněkolikáté, zpozorovala jsem, že chlapec koktá. Začala jsem se chlapce ptát,jestli nemá problémy ve škole nebo v rodině. Ve škole bylo všechno v pořádku, tam má dobré výsledky to vím, ale chlapec sám řekl, že jeho rodině na něj nemají čas, že se nestíhá učit do hodin. To samé mi řekla chlapcova maminka. Poradila jsem jim pár věcí. A překvapilo mě, že koktavost u chlapce vymizela.

S doučováním bych chtěla pokračovat nadále i v dalších semestrech a věnovat se dětem, které nezvládají učivo ve škole a potřebují pomoc, která se jim bude věnovat individuálně. Jen mě trošku mrzí, že tento projekt je zaměřen pouze na děti z romských rodin nebo-li romské děti. Přivítala bych, kdyby se projekt vztahoval i na děti bílé, českých dětí, které určitě také potřebují pomoc se zvládáním školních problémů a nechápáním učiva. Mohou to být děti z rodin rozvrácených, kde jsou pod tlakem rozvodu, nebo děti týrané, které mají strach se přiznat a určitě to má důsledek také v tom, že nezvládají plnění školních požadavků. Jinak jsem spokojená s tím, že se tento projekt uplatnil alespoň u romských dětí.