DOUČOVÁNÍ ANETKY

Všechna jména zúčastněných osob byla změněna.

29. 9. 2009

Dnes jsem poprvé doučovala malou Anetku a seznámila jsem se s její rodinou. Anetka bydlí v menším bytě spolu s maminkou, tatínkem a malým bráškou Honzíkem.

Trochu jsem se toho všeho obávala a o to víc, když mi Anetky rodiče vyprávěli o slečně, která Anetku doučovala, prý si s ní spíš jen hrála a když už něco dělaly, nevěnovala tomu příliš svou pozornost. Snad je nezklamu.

Jen co jsme se všichni seznámili, pustily jsme se s Anetkou do učení. Začaly jsme matematikou, ze které měla několik úkolů na odčítání. Jak jsem pochopila, s odčítáním ve škole teprve začínali, proto mě velmi překvapilo, jak vcelku rychle látku pochopila a snažila se počítat sama. Odčítání jsem jí vysvětlila takto: Např. 12 – 5 =… Namalovala si 12 koleček, od kterých 5 škrtla a tím jí vyšel výsledek. Později jsem zjistila, že jim to takto vysvětlují i ve škole. S matematikou nejspíš žádné větší problémy nemá, když nespěchá a není zbrklá, výsledek jí skoro vždy vyjde správný. Největším problémem je udržet její pozornost, holčička je dost hyperaktivní a proto je toto jejím prozatím největším problémem.

Po dlouhém boji s matematikou ve snaze udržet její pozornost jsme se pustily do čtení. Se čtením má o trochu větší problém. Velmi se jí pletla písmenka (např. písmenko a zaměňovala za o a podobně). Říkala jsem si, že nejspíš půjde o dyslexii, což mi potvrdil i Anetky tatínek, který se s Anetkou často učí a píše s ní úkoly.

K psaní jsme se prozatím nedostaly.

S maminkou jsme se domluvily, že pro Anetku bude nejlepší, když budu od příště docházet 2x týdně na 1 – 1,5h, jelikož udržet její pozornost déle není snadné a učení se mnou bychom jí tímto spíše znechutily.

1. 10. 2009

Jen co jsem dnes přišla, Anetka mi hlásila, že dnes žádné úkoly nemá, nejspíš si myslela, že si budeme povídat nebo hrát.

Ze začátku jsem jí to nevěřila, tak jsem si prošla všechny její písanky a sešit na počítání a opravdu žádná stránka zaškrtnutá nebyla, tak jsem vymyslela jiný program. Minule jsme nepsaly a proto jsme se do toho pustily dnes. Prohlídla jsem si písanku, abych viděla, jaká písmenka a spojování písmenek jí dělá největší problém a pár písmenek (například malé ypsilon) jsem přepsala na papír a zkoušely jsme. Občas mi přišlo, že Anetka zkouší mou trpělivost, například, když schválně protahovala spodní smyčku písmenka ypsilon až pod další řádek a tvrdila mi, s šibalským úsměvem na tváři, že za to nemůže.

Po psaní jsme se pustily do čtení pohádkové knížky, jelikož čítanku si ze školy prý nosit nemají. Poprosila jsem jí, jestli by jí příště donést mohla, abych se koukly, co ve škole čtou. Slíbila, že jí přinese, tak uvidíme.

6. 10. 2009

Měla jsem pravdu, minule samozřejmě bez úkolu nebyla, maminka mi hned u dveří hlásila, jak jsme s Anetkou minule neudělaly nějaký úkol, že si na něj vzpomněla jen co jsem odešla. Zaškrtnutý ho neměla a když mi ho nepřiznala, nic s tím nenadělám.

Dnes jsem se zděšením zjistila, že Anetka vůbec neumí abecedu, písmenka si tipuje a většinu z nich ani napsat neumí, nebo jen s údivem odpoví: „Co to je za písmenko? To neznám.“ Proto jsem jí všechna písmenka vypsala na papír (malá psací, velká psací, malá tiskací a velká psací) a dala jí za úkol, ať se to podle mého papírku do příště naučí.

Jak Anetka slíbila, donesla si čítanku ze školy, tak jsem jí moc pochválila a koukly jsme zase na čtení. Když čte pomalu a nedělá při čtení hlouposti, písmenka se jí zas tak moc nepletou. Dokonce mi i z čítanky odříkala zpaměti básničku.

Dnes jsem jí trochu mučila s počítáním, měla celkem dost úkolů a potom, co jsme minule nějaký neudělaly jsem nechtěla nic zanedbat, aby se na mě maminka Anetky nezlobila. Bylo vidět, že už je toho na ní moc, po 1,5hodině už začala zlobit a byla nepozorná, i když jsem se počítání snažila proložit něčím zajímavějším, po čtvrt hodině jsem mučení vzdala, protože mi slíbila, že si zbylých 5 příkladů dopočítá sama.

8. 10. 2009

Dnes mě Anetka velmi potěšila, hned u dveří mi hlásila, že má pro mě dáreček. Z desek vyndala kartičky s písmenky, které si sama připravila, aby se jí abeceda lépe učila. Nevím, zda na to přišla sama, nebo něco podobného dělali ve škole, ale musím uznat, že jsem byla hodně překvapená. Pár písmenek jí sice na kartičkách chybělo, ale hned jsme všechna písmenka vyskládaly na stůl a hledaly ta, na která zapomněla, prý si je do příště dodělá.

Poté jsme se pustily do psaní. Chvilku se snažila, vypadalo to, že jí to baví, ale zanedlouho se začala „předvádět“, byla nepozorná a původně pěkný úkol si velmi zkazila. A tak jsme přešly ke čtení z čítanky. Přečetly jsem pár článků, které teď čtou ve škole a hodina utekla.

20. 10. 2009

Hned u dveří mě vítal malý Honzík, který se nejspíše v posledních dnech naučil slovo „bota“, z něhož byl nadšený. Hned jak jsem se zula, ukazoval na moje boty a křičel: „Bota, bota!“ Pak honem utíkal pro své botičky, aby se pochlubil.

Minulý týden jsme se s Anetkou neviděly. Byla na nějakém výletě a i já byla pryč se školou, takže měla o trochu více úkolů než obvykle.

Sešit z počítání jsme již měly splněný, tak jsme se podívaly na neoblíbené psaní.

Bylo to jako vždy, chvilku se snažila a psala pěkně a za chvilku už škrábala jako kočka. Snažila jsem se jí chválit pokaždé, když slovo nebo písmenko napsala pěkně, ale k výrazné změně to nevedlo. Brala to jako legraci, když písmenko skákalo nad řádky, i když jsem se tvářila velmi přísně. Maminka Anetky seděla vedle v pokoji, tak jsem čekala, kdy ji okřikne, ale nestalo se, tak jsem to musela nějak přetrpět. Jediné, co na ní trochu zabíralo bylo, když jsem jí řekla, no mě je to Janičko jedno, jsou to tvoje úkoly, ty by ses měla snažit, abys je měla pěkně napsané.

Když jsme splnily psaní, vrhly jsme se na počty. Měla za úkol nějaké příklady vypsané na papírku, pár na sčítání pár na odčítání. Zpočátku počítala jako o závod, ale najednou se v ní zase něco zlomilo a ona tvrdila, jak tohle neumí, že neví jak to počítat. Tak jsme opět použily metodu se škrtáním koleček a vše bylo v pořádku. Úkoly jsme splnily a já zase běžela do školy.

21. 10. 2009

Dnes bylo vše úplně naopak, psaní Anetce šlo, jako by tomu nikdy jinak nebylo, moc se snažila a bylo to vidět. Že by si to malé tělíčko uvědomilo to, co jsem minule říkala? Možná byla jen méně unavená ze školy.

Když jsme dopsaly vše potřebné do školy pustily jsme se do čtení, protože Anetka dnes žádný úkol z matematiky neměla a nám ještě zbývala chvilinka na učení. Nabízela jsem, že si můžeme přečíst nějakou pohádku, ale Anetka chtěla číst z čítanky, tak jsem měla radost. A tak začala číst, je vidět že čtení jí opravdu moc baví. Když přečetla 2 delší básničky, musela jsem už jít, ale ona pořád chtěla číst, našla nějakou pohádku o štěňátku, tak jsme přečetly ještě tu.

27. 10. 2009

Dnes jsem se musela zase zlobit, Anetka byla nepozorná a při počítaní dělala samé hlouposti, její maminka seděla s námi u stolu a to bylo ještě horší. Jakmile Anetka udělala nějaký pošklebek nebo řekla hloupost maminka se tomu začala smát a já nevěděla co dělat. Bylo mi hloupé říct mamince, jestli by nemohla jít vedle. Naštěstí za chvilku odešla ven kouřit a tak jsme mohly nerušeně počítat.

29. 10. 2009

Do baráku jsem se dnes vůbec nemohla dostat. Maminku Anetky jsem prozváněla jako divá, ale nikdo mi otevřít nepřišel. Nakonec šel dovnitř nějaký pán tak mi otevřel. Když jsem vycupitala schody nahoru, viděla jsem, že se něco děje. Všichni byli krásně oblečení, ale v černém, maminka mi řekla, že jdou na pohřeb, ale Anetka doma zůstává, takže doučování bude. Jenže tam i s malou Anetkou zůstávalo několik dětí, které naštěstí nezůstaly v bytě u Anetky, takže jsme se mohly v klidu učit. Problém ale byl, že se Anetka učit nechtěla a chtěla si jít hrát s holčičkami. Já byla neoblomná, teď je prostě doučování, tak se musíme učit. Úkolů sice moc neměla, ale já jí do sešitu, který jsem jí přinesla na psaní, nějaká slova připsala. Když jsem jí řekla, aby ještě tohle napsala, že pak si bude moct jít hrát, odpověděla: „Hm, tak to napíšu ošklivě.“ Tak jsem to přeci nechat nemohla, tak jsem jí odpověděla: „Když to napíšeš ošklivě, budeme tu sedět dokud to nebude pěkné a hrát si půjdeš až potom, co se budeš snažit.“ Ani jsem tomu nevěřila, jak to zafungovalo. Najednou psala tak krásně, že jsem tomu ani uvěřit nemohla. Když to dopsala, pořád jsme měly ještě chvilku, tak jsme si začaly číst, to Anetce nevadilo. Najednou tam ale vlítly holky a vracely Anetce nějaké hračky, ona najednou vystřelila jak čertík z krabičky a řekla: „Já už všechno umím, už si jdu vámi hrát, že jo pani doučovatelko.“J Tak mi nezbylo nic jiného než souhlasit.

3. 11. 2009

Dnes jsme se zabývaly především psaním, měly jsme 2 stránky v písance, které bylo nutné vypracovat. Největším problémem při psaní u Anetky je, že se nechá rozptylovat okolím a potom vynechává písmenka a ve větách i slova. Tak jsme párkrát „zmizíkovaly“ kousky slov, ale jinak myslím, že se Anežce psaní povedlo.

4. 11. 2009

Včerejší mučení u psaní přineslo ovoce. Hned u dveří se Anetka chlubila, že dostala jedničky z psaní. Šlo o psaní, u kterého jsme včera strávily tolik času.

Maminka mi říkala, že si paní učitelka nejvíce stěžuje na Anetky čtení, proto jsem slíbila, že budeme číst. Je pravda, že čtení často odsouváme, radši píšeme a počítáme a na čtení se často nedostaneme, nebo na něj zbude jen chvilka a tak jsme dnes skoro celou dobu četly, protože Anetka neměla tolik jiných úkolů. Problémem při čtení je, že Anetka vynechává písmenka nebo celá slova, je pravda, že Anetka trpí dyslexií, ale vynechávání celých slov je spíše způsobeno nepozorností. Pořád jí musím opakovat, aby si dala na řádku prstík, tak přečte řádek někdy 2 a prst už tam zase nemá. Někdy se také houpe na židli, což jí při čtení také moc nepomáhá.

10. 11. 2009

Dneska jsme si udělaly dlouhé doučování, myslím, že se to i Anetčiným rodičům hodilo, protože hned po mém příchodu byli na odchodu s tím, že jdou na poštu a nákup, prý budou zpátky za chvilku, chvilka se protáhla na více jak 2 hodiny, ale měla jsem zrovna čas, tak jsem s Anetkou doma počkala.

Protože měla Anetka úplně novou písanku a já chtěla aby se pěkně snažila, řekla jsem jí, že zkusíme psát tak hezky aby v té nové písance měla na každé stránce jedničku. Myslím, že nápad se jí líbil a snažila se, tak jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží. Jen co jsme dopsaly vrhly jsme se napočítání. V tu ránu do bytu vlítla Anetky sestřenice Olinka a bylo po klidu. Holky se pořád šťouchaly a trumfovaly, která je dále v sešitě na počítání a také umí lépe počítat. Pak se Anetka snažila Olinku vyštvat, ale ta se nedala, když to nešlo po dobrém, zakročila jsem já. Dala jsem Anetce několik příkladů, aby se nenudila a nerozptylovala nás a tak jsme příklady na odčítání mohly v klidu dopočítat.

Ze školy si Anetka přinesla 2 papíry. Jeden s anglickou abecedou, tak jsme jí hned trénovaly, musím uznat, že ta anglická jí šla mnohem lépe než česká, a druhý s básničkami. Má si vybrat jednu a naučit se jí zpaměti. Tak jsme si obě pěkně přečetly a jednu si Anetka vybrala.

Ještě 2x jsem jí pak pročetly, tak doufám, že se jí i naučí.

Když už jsem se chystala k odchodu, akorát Anetky rodiče přijížděli, tak jsem byla ráda, že jí tam ani na chvilku nemusím nechávat samotnou.

16. 11. 2009

Jen co jsem si dnes sedla, přišlo mi divné, že mi Honzík ještě nepřišel říct čau. Je to většinou první člen rodiny, který mě vítá u dveří a zdraví. Řekla jsem si, že asi spinká a tak jsem si sedla a pobídla Anetku, ať donese tašku s úkoly. Jen co jsem dosedla, do kuchyně přišla Anetky maminka, měla kruhy pod očima a vypadala utrápeně. Není se čemu divit, Anetky maminka mi řekla, že už nemají Honzíka, sociálka jim ho odebrala, byl stejně jako Anetka adoptovaný a na základě nějakého anonymního udání jim ho odebrali. Byla jsem úplně v šoku a bylo mi do pláče. Honzík byl tak šťastný chlapeček, je sice pravda, že jsem ho vídala 2x do týdne, ale vždy byl čistý, najezený a spokojený.

Chvilku jsem si s maminkou povídala, ale pak jsme se s Anetkou pustily do učení. Když jsem se koukla do Anetčiny písanky, byla jsem na ní pyšná, zatím jak slíbila, plní. Z úkolu, který jsme psaly dostala 1 a na další stránce, kterou psala sama se také blýskala krásná 1. Třetí stránku měla rozepsanou a zatím moc pěkně, tak jsme ji i dopsaly a myslím, že v jedničkách budeme prozatím pokračovat

24. 11. 2009

Anetka je už 14 dní doma kvůli nemoci a začíná být pěkně roztržitá. Doučování bylo dnes hodně náročné, naštěstí byl doma Anetky tatínek, který ji občas okřiknul nebo si k nám jen stoupl, i to pomohlo. Dnes jsme stihly vypočítat jen pár příkladů na odčítání, Anetka se na to vůbec nesoustředila. Jedinou mou radostí z dnešního doučování bylo, že jsem jí dokázala vysvětlit odčítání, např. 8-5=3 Anetka bez problému vypočetla, stejně jako 18-5=13. Problém už jí ale dělal příklad 28-5=23. Proto jsem vymyslela způsob, jakým by to mohla pochopit:

Takto si to rozepsala:

28–5=

Číslo 28 si rozdělila čárou na 2/8

Poté si vypočetla:

8-5=3

Nahoře jí zbyla 20 a výsledek příkladu 8-5-=3 a tak si vypočetla

20+3=23, tím jí vyšel výsledek příkladu 28-5=23

Nejdříve na mě koukala s otevřenou pusou a tak jsem usoudila, že je to na ní asi složité, ale nemohla jsem přijít na lepší způsob, jak jí to vysvětlit. Pořád říkala jak to nechápe a zase zlobila, jen co do dveří vstoupil tatínek, vzala tužku, papír a rozkládala úplně sama. Anetka je totiž inteligentní, ale svou inteligenci používá jinak než by měla, snaží se mě provokovat.

Jakmile pochopila, začala krásně počítat sama. Jenže to už byl konec naší hodiny a já musela jít, jsem zvědavá, jestli si rozkládání bude pamatovat ještě zítra.

25. 11. 2009

Janička mě překvapila, postup počítání si pamatovala. Jen mě trochu zklamalo, že si nedopočetla sloupeček, který jsem jí dala za úkol. A tak jsme dopočítaly všechny sloupečky, což nám zabralo spoustu času.

Potom jsem zjistila, že se Anetka ještě pořád nenaučila básničku, kterou měla za úkol, tak jsem se snažila, alespoň kousek jí naučit, vždycky jsme kousek přečetly, řekly si ho zpaměti a dokud ho neuměla opakovaly jsme ho pořád dokola. Část jsme se naučily, tak snad už se jí doučí, tatínek se na ní zlobil, že se tu ještě nenaučila, tak si myslím, že na ní dohlédne.

1. 12. 2009

Další týden pryč a Anetka je pořád nemocná, dnes ale byly s maminkou, tetou a sestřenicí Olinkou na školním předvánočním jarmarku, tak mi Anetka ukazovala, co všechno si vyrobila a co pokoupily na výzdobu. Musím říct, že vyrobené věci byly opravdu moc povedené a také nápadité.

Po shlédnutí všeho možného jsme se vrhly na učení, dnes jsme měly probírat slabiky, rozklad slov na slabiky, slova stejného a opačného významu. Slabiky Anetce dělaly velký problém. Co mi přišlo velmi zvláštní bylo, že ve 2 slovech, např. zajíček a zabijíček neviděla, jaká slabika je tam navíc. Zkoušela jsem jí to různě rozepisovat a slabikovat, ale bylo to marné. Když nic z toho nezabíralo, napsala jsem jí obě slova pod sebe, ať si spojí písmenka a zbylá písmenka jsou ta navíc. Nevím, jestli to úplně pochopila, ale po chvilce už se snažila zapojovat. Rozklad slov na slabiky jí ale vcelku šel, bohužel jsem nezjistila, v čem byl ten zásadní problém a proč Anetka nebyla schopna najít ve slově přebývající slabiku.

Zato básničku už krásně uměla, několikrát mi jí řekla a i já už jí také celou umím.
Myslím si, že doučování Anetky pro mě bylo velkým přínosem. Doposud jsem s doučováním dětí neměla žádnou zkušenost, ani jsem se nikdy blíže nesetkala s romskou rodinou. Je pravda, že na začátku jsem se toho trochu obávala, ale teď vím, že je to velmi dobrá zkušenost.

Rodina, do které jsem 2x týdně docházela byla plná lásky. Byli ke mně velmi pohostinní a od strachu mi rychle pomohli. Občas to s Anetkou bylo trochu složité, ale úspěchy ve škole převládaly a to mě velmi těší.