Rubrika: REPORTÁŽE Z ANGOLY

Čtvrtek, 31. 7. 2008 Setkáváme se s panem Labãem a domlouváme návštěvu sirotčince na příští den. Také s ním jednáme o pronájmu nějakého sportovního hřiště; slibuje nám pomoc i s hledáním našeho bydlení. Poté navštěvujeme dům, ve kterém před dvěma lety sídlili a působili naši předchůdci. Dům je však poměrně čerstvě pronajatý, nikdo si tam proto na ně nevzpomíná. Do další schůzky schází několik hodin, a tak se s dotazy vrháme na Veroniku (další aktérku angolské mise Člověka v tísni, která se minulý den vrátila z pětitýdenní dovolené). Ta spolu se svým přítelem Michalem v Angole žije a pracuje už pět dlouhých let, a je proto nejkompetentnější osobou, která nás může zasvětit do místních poměrů, školských záležitostí apod. Navíc jsme jejími dlužníky, nebýt jí, veškerá naše dosavadní práce,nemluvě vůbec o…

Pondělí, 28. 7. 2008 V 8.30 se setkáváme s dr. Dumbou v jeho kanceláři. Pečlivě naslouchá výkladu o našem projektu, o našich blízkých pedagogických záměrech a o budoucích činnostech v centru. V závěru nám za svůj úřad nabízí dohled nad fungováním centra poté, co bude předáno Řádu Marištů. Záhy navštěvujeme zemědělskou školu, která se nachází v sousedství sídla provinčního ředitele školství, a s českými kolegy si na středu domlouváme schůzku spojenou s důkladnějším seznámením s jejich školou a obohacenou o náslech ve výuce. Po obědě začínáme s vyřizováním prodloužení našich víz. Zdánlivě banální úkol se proměňuje v několikahodinové martýrium. Na jeho konci získáváme „pouze“ formuláře k tomu potřebné, za jejichž zaplacení ovšem zatím nedostáváme žádnou stvrzenku, neboť ta se tu nevede. Pro podpis na námi (Klárou) vytvořený účet si docházíme…

Pozvolna začínáme mapovat Kuito a nejbližší okolí. Blíže se seznamujeme s českými zemědělci a jejich projektem. Ti nás zvou na prohlídku školy, ve které vyučují. Zároveň jsme zasvěcováni do tajů zdejšího života, způsobů žití a přežití. Zajímavá se stává diskuse o blížících se parlamentních volbách (5. září) a o bezpečnosti v zemi s nimi spjatou. Kvůli této události, jedná se o první volby od roku 1992, které vyústily v pokračování občanské války do roku 2002, stát vyhlásil pro děti měsíční prázdniny. V neděli dokumentujeme (natáčíme a fotíme) prostory pro stavbu našeho centra. Čekáme na pondělí, kdy se po schůzce s dr. Dumbou a poté s Marišty snad konečně zásadně přiblíží vlastní realizace našich pedagogických aktivit.

ZPRÁVA PRVNÍ Úterý, 22. 7. 08 Po dlouhých a dlouhých bojích na nejrůznějších frontách jest tu brněnské vlakové nádraží. Lenka (ta doktorka Gulová, vedoucí celého našeho projektu) udílí poslední rady, povzbuzuje (např. všichni se tam na vás moc těší), nabádá a podněcuje k co nejlepší práci. Vše je pozitivní, milé. Brno-Vídeň, Vídeň-Frankfurt, Franfurkt-Luanda. Vše podle plánu, krásně bez komplikací. Zatím můžeme říct, že jsme stoprocentní. Středa, 23. 7. 08 Na letišti na nás čekají dva sympaťáci od Člověka v tísni a odváží nás přímo do Kuita autem, neboť letiště v Kuitu momentálně nefunguje. Zhruba v šest ráno vyjíždíme, dorážíme po čtvrté odpolední. Díky rychle se rozvíjející infrastruktuře (vbrzku zde vyrostou silnice, s nimiž se D1 vůbec nemůže srovnávat) se podařilo osm set kilometrovou vzdálenost zdolat v tak slušném čase. Cestou…

Leprosálium Svatý Josef Dobrý den! Dnes bych vás rád pozval na malou návštěvu leprosalia Svatý Josef, které se nachází jen kousíček od Kuita. Jako většina důležitých budov, tak i leprosalium bylo postaveno již Portugalci, ale během války docela zchátralo.Dnes už ale některé domečky září pěknými barvami a to hlavně díky Elise, z jedné milánské církevní organizace, která řídí všechny opravy. Nesmíme ale ani zapomenout na českou pomoc. Konkrétně našemu předchůdci, Milanovi, se podařilo vybudovat v leprosaliu latríny. I když jsem je nevyzkoušel, můžu říct, že vypadají docela útulně. V nedaleké zdravotní stanici se nachází i návod na hygienické používání latrín. Lidé z místní komunity jsou velice příjemní. Většina lidí s leprou, kteří tu jsou, už má neléčitelné stadium. To znamená, že už nemají nemoc samotnou, ale pouze trvalé následky a…

Náboženství V Angole je nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství. Z toho 80 % katolíků a 20 % protestantů. Z dob socialistického působení zůstal i ateizmus a ve srovnání s ČR se dá říci, že poměr věřících a ateistů je opačný. Místo tu mají i tradiční praktiky náboženských kultů (desetina všech věřících). Ty ale z měst vymizely úplně. První návštěva mše Navštívili jsme největší katolický kostel, který leží hned vedle trosek kostela na náměstí (znáte z fotografie). Vypadá jako obrovská stodola, takže nás udivilo zjištění, že jde o katedrálu. Mše v neděli začínají v 7.00, 9.00 a v 11.00 hodin. Lidí je uvnitř nespočetně a k ještě většímu počtu pomáhají „posunovači“, kteří v průběhu celého obřadů nabádají (pro mě nepříjemným způsobem), aby se lidé posunuli a uvolnili tak místo dalšímu návštěvníkovi, který doposud…

Návštěva prorektorky Zuzany Brázdové Už před odletem do Angoly jsme se setkali s prorektorkou Masarykovy univerzity prof. MUDr. Zuzanou Brázdovou, DrSc. Mluvili jsme spolu o projektu, o náplni naší práce, o tom, čeho potřebujeme dosáhnout při jednáních s vládními představiteli. Dostalo se nám také spousty doporučení a cenných praktických rad - paní prorektorka má totiž zkušenosti s prací ve válečných oblastech a v rozvojových zemích. Byli jsme za tyto informace velmi vděčni, protože naše setkání proběhlo pár dní před odletem, kdy se nám hlavou honily otázky a pochybnosti o tom, co nás v Angole čeká a na jaká rizika bychom se měli připravit. Několik dní před příletem paní Brázdové jsme se setkali s provinčním ministrem školství Dr. José Francisco Dumbou, abychom naplánovali program její návštěvy. Během čtyř dní měla navštívit…

Okolí Kuita Většina území Angoly je pokryta rozsáhlou vnitrozemskou plošinou o výšce 1500 m. n. m. Jenom uprostřed země se zdvihá nejvyšší plošina Bié s masívem Morro Môco (2620 m.n.m.). Provincie leží v samotném srdci Angoly a tvaru srdce se i podobá a místní političtí činitelé se rádi chlubí, že má rozlohu Portugalska. Kuito leží téměř ve středu provincie Bié, stejně vysoko, jako vrchol Sněžky. Příroda Angola je bohatá země, nejen co se týče ropy a diamantů, ale i přírodní rozmanitosti. Na západě zemi omývá Atlantický oceán, na jihu jsou rozsáhlé pouště se vzácnými endemickými druhy rostlin a na severu pralesy. Bohužel v současné době není možné se bezpečně pohybovat po silnicích, natož pak ve volné přírodě, a to kvůli minám, které jsme zmiňovali už v minulých reportážích. Některé zdroje…

Angolské školství V Angole je základní škola sice podle zákona povinná, to ale neznamená, že tam opravdu všechny děti chodí. Pro některé je to úplně nemožné, ze zapadlých vesniček nemohou do školy docházet, nebo musí už od mala pracovat a pomáhat rodičům. Situace v angolském školství je složitá, už jen proto, že děti do 15 let tvoří 70% obyvatelstva. Žáků, kteří by tedy měli navštěvovat základní školy, je obrovské množství, učitelů je samozřejmě nedostatek. Válka znemožnila lidem studovat, takže mnoho učitelů je nekvalifikovaných. Učitelé chybí především na venkově. Tamější lidé jsou většinou negramotní a nemluví portugalsky, jen jejich jazykem umbundu. Vláda však už zahájila program na rozvoj školství a vzdělanosti na venkově, který dokázal do vesnických škol přivést několik tisíc nových učitelů. Prostředí vesnických škol je často improvizované, v lepším…

Rodina Zajímavé je, že zde ani rodinné vazby nejsou tak pevné a tradiční, jak bychom předpokládali. Ani třeba rodinu na společné procházce, ve městě nebo na trhu na nákupech, jsme zatím neviděli. Kvůli promiskuitnímu chování a téměř neexistující prevenci lavinovitě vzrůstá počet lidí s AIDS. Přestože kondomy jsou běžně dostupné v lékárnách, hormonální antikoncepce je dokonce zdarma, místní obyvatelé o jedno ani druhé nejeví zájem. Neoficiální zdroje (a jiné zde ani nejsou) říkají, že každý třetí Angolan je HIV pozitivní. Bude to znít možná tvrdě, ale dá se s mírnou nadsázkou říct, že to místním obyvatelům ani nevadí. Po několika stoletích nadvlády Portugalců a po nedávno skončené čtyřicetileté válce se jejich pohled na hodnotu lidského života změnil. Navíc tu délka lidského života jen málokdy přesáhne 45. rok, takže u nemocného…